Pensylvánští August Burns Red našli svůj způsob vyjádření hned na začátku své kariéry a žádné velké změny ve svém stylu během deseti let neprovedli. Na všech svých albech hrotí hektické, místy už překombinované, instrumentálně náročné skladby, které oscilují někde na hranici metalcoru a melodického deathu s mírně progresivními ambicemi, a když pominu ne úplně regulérní vánoční album Sleddin' Hill (2012 - mimochodem vcelku povedené), tak musím konstatovat, že projev kapely se s postupujícími lety možná více komplikuje, jeho forma a vyznění zůstávají stejné.

Osobně jsem k August Burns Red hledal cestu dost dlouho a zpočátku je spíš zavrhoval, ovšem dnes je považuji v rámci metalcoru, za nejen technicky zdatnou, ale dokonce zásadní partu, která stála na počátku jeho boomu a která jej podle mého i přežije. A to, že hraje stále to samé, ji v tom paradoxně ještě pomůže, neboť svůj nekompromisní styl dokázali fanouškům nabušit tvrdě do hlav.

Novinka Rescue & Restore je proti předchozím zásekům opět o něco složitější, instrumentálně namakanější a také zvukově lépe ošetřená, plus se na ní objevují klasické nástroje jako housle, cello, trumpeta, ovšem na výsledku se to opět nijak dramaticky neprojevuje a srovnám-li ji třeba s Constellations (2009), nijak zásadní skladatelský posun nenacházím. Opět se jedná o monolit, na kterém to podle pevně daných interních směrnic ABR jede naplno od první do poslední minuty a každá skladba obsahuje mnoho zvratů, riffů, vyhrávek, sól, kudrlinek i breakdownů. (Matt Greiner ukazuje, že ne nadarmo figuruje vysoko v různých bubenických topech.)

Deska tradičně vyžaduje vyšší stupeň soustředění, neboť zachytávat všechny změny a finesy není snadné, a dost tedy záleží na tom, jaký postoj k nahrávce zaujmete. V případě, že se do alba ponoříte soustředěni na každý brnk, nejspíš si užijete vskutku nabušenou smršť a budete žasnout, co vše dokáže kapela do jedné skladby nacpat. Ovšem pokud na chvíli vypustíte a přestanete poslouchat detaily, začne se vše slévat v jednu konstantně upalující hlukovou masu. To ale nakonec platí pro všechny desky August Burns Red, takže ti, co kapelu znají, vědí a překvapeni nebudou.

Menším problémem je dle mého zpěv, který není zrovna moc výrazný. Jake Luhrs nemá moc osobitou barvu hlasu a navíc používá ve většině skladeb stejný způsob frázování, a to dělá desku více nepřehlednou. Možná by bodla instrumentální verze alba, neboť nerušen zpěvem by posluchač stíhal lépe vstřebávat všechny ty hudební zvraty. Protože když slyším z větší části pouze instrumentální Creative Captivity, je z toho překvapivě nejsilnější moment alba.

Pak je tu samozřejmě kontroverzní křesťanské poselství, které ale tentokrát vynechám s tím, že kapela patří mezi letité chovance Solid State records, což je významná platforma pro mladé US-křesťany, a přejdu k závěrečnému verdiktu, který je v tomto případě nelehko vymyslet.

August Burns Red totiž na jednu stranu tlačí sympaticky své hráčské schopnosti na limit a skutečně se dostávají na velmi vysokou instrumentální úroveň, ovšem boj s „monotónností“ opět prohrávají. Album je vrcholem jejich nepříliš znatelné evoluce, která ale vlastně nemá při tomto zaměření kam moc pokračovat. Objektivně i subjektivně je to nonstop nářez, na druhou stranu by nebylo na škodu občas zvolnit. Ovšem pokud k albu přistoupíte s tím, že ten „našlapaný zmatek“ je hlavním trademarkem souboru, a že „o to tady jde“, tak je Rescue & Restore samozřejmě v cajku.