Občas (no dobře, často) stačí k pokažení zdánlivě dobře rozjeté životní kariéry jen výběr nesprávné partnerky. Své o tom ví i Tim Lambesis, zpěvák populární křesťanské metalové kapely As I Lay Dying a šikovný hudební producent.

Jelikož je na něj v současné době podána žaloba za pokus o vraždu (kdy se snažil vyřešit vleknuvší se problémy se svou ženou Megan pořváváním v hospodě ve smyslu „Dám sto babek komukoliv, kdo tu svini zabije!”), modlí se, aby vše dopadlo dobře a on se mohl vrátit ke svému hudebnímu "řemeslu", což není vůbec jisté a hrozba devítiletého trestu odnětí svobody se vznáší ve vzduchu.

Třetí album jeho vedlejšího projektu Austrian Death Machine, který kombinuje živelná metalcoreová kila a mrtvolně nudné breakdowny s vcelku vtipnými průpovídkami kalifornského ex-guvernátora Arnolda Schwarze Neggera, pak vychází v období, kdy Tim nejspíše všechny peníze vydělané jeho prodejem použije na poplacení právníků. To jen tak na úvod, aby bylo jasné, že situace kolem tohoto hudebníka a jeho budoucích projektů není vůbec růžová.

Na nahrávce s všeříkajícím názvem Triple Brutal to ovšem znát není, naopak, opět se nese na velice veselé notě, rozhodně však nečekejte nějaké rozjuchané čisté vox třetí cenové a podobné moderní pičičmunďárny - jedná se totiž o old school thrashující metalcore se vším všudy. Album bylo zafinancováno s pomocí crowdfundingu, takže se Timmy mohl na všechny zástupce labelů z vysoka vykašlat a nahrát si přesně to, co potřeboval. A na výsledku je to poměrně znát.

Velice zajímavý je tentokrát především seznam hostí, jelikož hudební náplň se od minula v podstatě opět nezměnila. Mezi nimi totiž nechybí jména jako Wes Hauch (dobře, ten se objeví skoro všude), Jamey Jasta, Scott Lewis (Carnifex), Chris Storey (ex-All Shall Perish) - jednoduše coreová smetánka. Tento hvězdný line-up pak společnými silami dal dohromady cca 18 tracků o průměrné stopáži 3 minuty na skladbu (mezi kterými se ovšem skrývají krátká kecací intermezza), což je pro přímočarý metalcore, řekl bych, ideální.

Naprosto nemáte čas nad něčím přemýšlet - intro od Arnolda (Joe Gaudeta), zběsilý výkop a pak už následují ty nejklasičtější a nejprovařenější kytarové riffy a sóla, jež jako by byla okopírována z učebnice thrashmetalového sólování. Přesto je však celkový dojem z nahrávky veskrze dobrý a album nepůsobí dojmem žádného nuceného vydání, naopak, některé vály (I'll Be Back, Pumping and Humping) jsou velice kvalitní, byť na Get to the Choppa už asi nikdy nic mít nebude. Do auta ovšem, řekl bych, takřka ideální věc.

Výhodou z mé pozice pak je především to, že o nové nahrávce Austrian Death Machine v podstatě není příliš co psát. Fans starší tvorby budou odcházet spokojeni a posluchači, kteří o projekt zavadí poprvé, nebudou mít problémy s identifikací přímočaré hudební náplně plné trojhmatů a klasických thrashmetalových temp a postupů. Za mne palec nahoru a doufám, že Tim se do toho vrtulníku nakonec dostane. Dole v hustém porostu džungle na něj totiž místo Predátora čeká nasraná manželka. A to, jak víme, je kolikrát mnohem urputnější nepřítel.