Přesto, že je tato řecká kapela aktivní od roku 2007, je Providentia její první a zatím jediný samostatně vydaný plnohodnotný nosič. Na kontě ale už mají dvě spolupráce. Tou první je LP s názvem Monomaniac (2014), na kterém je můžeme slyšet pouze necelé dvě minuty, v roce 2015 se pak podíleli na vzniku splitu s názvem Moerae společně s Vacantfield a End, avšak, stejně jako ostatní dvě bandy, jen jedním trackem (i když tentokrát sedmnáctiminutovým).

Ale dost bylo historie a raději se přesunu k aktuálnějšímu dílu. Po téměř šesti minutách napínavě temných kytarových riffů a pomalého rytmu bicích se ozývá hlas, který by si skvěle padl do noty s hromobitím. Neodolatelnou blackmetalovou atmosféru zajímavým způsobem doplňují filosofické texty kritizující počínání lidstva a zařazující ho do širších souvislostí. Například hned do prvního textu Awe zakomponovali i citát vídeňského filosofa první poloviny 20. stol. Ludwiga Wittgensteina: „What we cannot speak of, we must pass over in silence.“ (Věnoval se zejména analytické a jazykové filosofii a jen tak mimochodem, jeho dědeček byl český žid a Ludwig chodil do školy se samotným Vůdcem.)

V porovnání s ani ne dvouminutovkou This Nature is Not of Yours z první spolupráce, je posun skupiny znát zejména v hudbě, a to hlavně, co se týče melodičnosti. Avšak milovníci chaosu se přeci jen nemusí bát, i na téhle placce naleznou pasáže, které jejich hlad po sympatickém hudebním zmatku ukojí (k tomuto účelu skvěle poslouží třeba konec druhé skladby Actus Secundus).

Na celé Providentia jsou sice jen tři věci, ale zato trvají 15 - 20 minut. Takové uspořádání je mi příjemné, jelikož si více vychutnávám náladu jednotlivých písní. Ještě milejší by mi bylo jejich vzájemné propletení, aby album působilo jako nepřerušovaný celek. Pauzy mezi nimi mi zde přijdou spíše na škodu a docela kazí zážitek. Energické mlácení do bicích a řezání do kytary prokládané nejrůznějšími, až depresivními a pomalu se linoucími zvuky ve mně evokuje tu správou melancholickou náladu, kterou od této odnože extrémního metalu očekávám.

Spojení místy až mírně chaoticky znějícího blacku s metafyzickým hloubáním o životě a všem kolem něj mě osobně ohromilo. Sama se často přistihnu, jak na svět zírám pohledem plným kritiky a zamýšlím se nad smyslem veškerého bytí, a jestli se k mé náladě v takových chvílích něco hodí, je to přesně taková hudba. Pozoruhodná kapela.