Awrizis a Desire for Sorrow je dvojice mladých kapel extrémně metalového žánru, které spadají pod křída Metalgate. Obě skupiny díky dobrým pracovním i přátelským vztahům (Frodys v řadách DoS chvíli byl na koncertní výpomoc) spojily své síly a pod záštitou domovské firmy umístili svá dvě nachystaná EP vedle sebe a mocnou hudební magií spojili své materiály v jeden celek… ve split album pro značku Metalgate vůbec první.

AWRIZIS - Damnation

Prvně jmenovaní se pod velením Frodyse (Postcards from Arkham) vyhlídli, jak kapelník rád prohlašuje, v hybrid metalu. Podle samotného protagonisty a některých názorů do vnitřku jeho kruhů přibrali největší měrou death metal, z něhož se dají vycítit severské vlivy, groove a core (já s corem v soundu Awrizis ovšem nesouhlasím). Frodys má za sebou v řadách recenzované kapely pouze debutní album Final Hybridation, na němž se sice projevila nezkušenost, ale šla ruku v ruce s uvnitř dřímajícím a své pařáty pomalu vystrkujícím umem. Tento talent se projevil především v projektu Postcards from Arkham, kde kapelník s druhým albem ÆØN5 překonal své dřívější snažení a stvořil pro svoje další hudební aktivity velmi těžko pokořitelné, post-rockové dílo, které se ve svém čase vydání stalo jedním z nejdiskutovanějších, ne-li nejdiskutovanějším počinem na české scéně.

Frodys a jeho kumpáni ale mou, na kritiku připravenou, hlavu mile překvapili. Hned v úvodu musím na čtenáře vybalit, že skladby umístěné na split albu disponují vštípenými zkušenostmi jak z koncertů, tak ze studiové činnosti z nedávných studio seancí. Že Frodysova hudební mysl zraje jako víno, je sakra znát.

První kousek Burn the Church, Goddamn, krom názvu hodícího se k nějakému ortodoxnímu blacku, ještě není nijak překvapivý, ale druhá píseň My Gift, My Curse je už jiné kafe. Cítím zde totiž omamné, atmosferické snění Postcards from Arkham. Úvod má zasněnou, až pohádkovou atmosféru tvořenou jemným kytarovým prolínavým vybrnkáváním. Následuje nádherná melodie, při níž běhá mráz po zádech a vše se dál vyvíjí očekávaným směrem, směrem ke klasickému výrazu Awrizis. I tak se však jedná o posun kamsi do severských končin. Skladba zní jako typický melodický death metal ze zimních krajin.

V nadcházejících minutách se krom dobře odvedeného řemesla neděje nic zvláštního, ale muzika Awrizis tu působí poutavěji než v případě jejich debutu. Zajímavé technické vyhrávky jsou součástí produkce stejně jako chytlavé melodie či líbivé (v rámci žánru) refrény. Často mi Frodysova hudba evokuje slavnější kolegy Sylosis, kteří rovněž stojí na hraně melodického deathu, progressive metalu, thrashe a groovu, takže po tom, co Frodys předvedl s PoA a nyní na Damnation, přijde vhod očekávat velké věci.

Ještě na závěr, Frodys se zasloužil i o nádherně provedenou obálku a vizuál bookledu, kdy mi hned při rozbalení málem vypadly oči z důlků. Dále se spolu s Liborem Kukulou podílel i na produkci, proto je i zvuk Awrizis vynikající.

Hodnocení: 75/100 

DESIRE FOR SORROW - The Rotten Brood

Desire for Sorrow jsou mladou sebrankou, udávající svou pozici v melodické odnoži černého kovu. Útočiště našla - tomuto přirovnání se i přes značné odlišnosti nedá vyhnout - v kobkách Cradle of Filth. Hudebníci mají zástup věrných fans, ale také mnoho odpůrců vyčítajících kapele mnou zmíněný fakt podobnosti s CoF. Jejich debutní fošna At Dawn of Abysmal Ruination mě bavila a i přes vědomí určitých negativních stránek muziky baví dodnes. Nesouhlasím ale s názory o kopírování slavných “upírů”. Noční bytosti z deštivých anglických blat se pohybují v temných, perverzních i romantických koutech gotického zámku pouze načichlého blackmetalovým, jedovatým dýmem. Desire for Sorrow se sice v mnohém inspirují od Daniho hejna ozubenců a lze ve zdech jejich panství nalézt zřejmou inspiraci, ale recenzovaná skupina se vydala více tradiční blackmetalovou cestou, i když melodickou a plnou klávesového kýče (zde to tak působí, ale ne až tak v negativním smyslu slova). Vzpomínám na slova kamarádky, která tohle přirovnání nechápe a spíše nadhazuje vlivy exotičtějších Chthonic a tím všem těmto škarohlídům bere vítr z plachet.

Co se týče tohoto EP, Desire for Sorrow doplatili především na zvuk. O produkci se v Metalgate studiu postaral taktéž Libor Kukula, ale mix a mastering měl na starost věhlasný Tue Madsen. I přes tento fakt vás už od prvního kompozičního záznamu The Struggle do ksichtu udeří hluková koule, v níž nalézt jakoukoli melodickou linku se rovná pocitu nalezení vzácného pokladu ukrytého hodně hluboko pod dosahem slunečních paprsků. Výsledkem je nevýrazná, skoro bych řekl patlanina bez výrazu, kde sound ničí kýčovité klávesy a jekot/skřek je to jediné, co z nahrávky vyčnívá. Co bych dal za tvrdý, hutný, čitelný zvuk obsahující předoucí baskytaru či ostře znějící bicí, nikoli tuto plastickou umělotinu. Muzika Desire for Sorrow by tak hned dostala odlišné výrazivo.

I když DfS prohlašovali něco o odlišnosti písní od předchozí tvorby, přijde mi, že nahráli materiál, s nímž se tak trochu motají v kruhu, protože tu neslyším nic jiného než ty stejné postupy jako na debutu. Ale možná je jen špatně slyším skrze nečitelnost zvuku, protože při poslechu jejich poloviny splitka s druhou položkou v playlistu už tak nějak přestávám vnímat a z poslechu si odnáším absenci jakýchkoliv dojmů.

Hodnocení: 50/100

Resumé? Damnation & the Rotten Brood jako celek moc nefunguje, neboť po kvalitním poslechu Awrizis bohužel následuje propad do hlubin. Pozitivní však je zjištění talentu Frodyse zde se projevujícího jako nesmírně nadaného muzikanta a skladatele, čiže se těším na další Postcards from Arkham i další (snad plnohodnotné) album Awrizis. Desire for Sorrow však doporučuji nějaký žánrový posun, nebo experiment a především lepší produkci.