Zhasněte si v pokoji, zapalte svíce, nalijte si sklenici chutného vína, zavřete oči a nechejte se pohltit temným rituálem zvaným Batushka. Kolem této polské skupiny je obmotán závoj tajemství, neb nikdo neví, kdo se této mše smrti účastní. Jsou to zkušení muzikanti z tamních veličin (že by zde působil někdo z Mgly, nebo spíše z Blaze Of Perdition? Rysy tu jsou podobné, jen Blaze jsou víc neurvalí, nepředvídatelní a složitější, ale zlá okultní atmosféra je tu podobná), nebo mladí vyznavači rouhačství? Kapele se daří držet svoji identitu pod pokličkou, nebo spíše pod obřadními kápěmi, stejně jako texty, o kterých rovněž nikdo mnoho neví (zpěv je v polštině a ruštině). Batushka si ale také hraje se symbolikou, a tak na každé fotce i coveru alba můžete nalézt skryté významy – jedná se o provokaci a pohrdání pravoslavnou církví (viz třeba logo), k čemuž samozřejmě přispívá i původ kapely.

Batushka, to je víc než jen pouhá muzika, je to anti-mše. Náboženský rituál znesvěcující svaté zvyklosti, opak křesťanského kázání. S první písní Ектения I: Очищение až po poslední Ектения VIII vás budou strašit temné melodické malby zdobící stěny nesvatého chrámu, v němž na vás bude po celou dobu dýchat magická a až hmatatelná atmosféra. Charakteristickými rysy skladeb jsou hojně používané chorály, ty sílu materiálu dost umocňují, ale doprovází je zlověstný skřek zpěváka říkajícího si Варфоломей. Jeho projev není ničím výjimečný, avšak plní vše, co má. Poměr sborových a sólových hlasů je vyvážený, což se v tomto žánru málokdy slyší.

Riffy jsou intenzivní a agresivní, plíží se rychle jako útočící stíny, místy jsou vytvarovány velmi chytlavě. Technicky je muzika bravurně zvládnutá a v rámci black metalu jednotlivé nástroje jistě zaujmou kvalitní hrou. Bicí nabízí pestrou škálu činelů a přechodů, basová linka rovněž pod nánosem ostatních instrumentů nezaniká. Zvuk alba je masivní, hutný a má obrovskou sílu.

K čemu Batushku přirovnat? Dalo by se ke kapelám jako Hetroertzen z Chile či Malfeitor ze slunné Itálie, ale Poláci mají tak svojské pojetí, že vlastně ani s ničím jiným pořádně srovnat nejdou. Kapela uchopila okultní black metal a seskládala ho dohromady vcelku známými postupy, ale ve výsledku vzniklo něco, co, dle mě, nemá obdoby, protože nejen zapojením doom metalu má nahrávka neobyčejnou atmosféru. Tímto zadoomaným žánrem není deska tak zběsilá, ale často v blacku vyvstává otázka „je to správně zlé?“. Jde o to, co si pod ní představíte. Zlo v atmosféře je tu hodně silné, v instrumentech (harmoniích) nikoli. Doom metal Litourgiya dělá umírněnější, dává víc procítit plochám. Mě v muzice vždy nejde o co největší zběsilost, šílenství a bestialitu, rád mám i silnou atmosféru. A ta tu je. Záleží na vkusu a tím, jak posluchač konkrétní album vnímá.

Výtku bych měl asi jednu jedinou. Poslední dvě skladby i přes jistou kvalitu ztrácí dech a po mystické Ектения VI s působivým, čarodějnickým zaříkáváním, je to celkem škoda. Po intenzitě tří čtvrtin alba, která vám vyrazí dech a duši z těla, zní konec fošny trochu mdle, nuceně a natahovaně. Při každém poslechu tu ztrácím vědomí a má pozornost se vytrácí. Pořád se však jedná o nepatrnou šmouhu na jinak takřka dokonalém albu.

Debut Batushka je pro vyznavače okultního black metalu prostě povinnost, protože těžko v podobné muzice najít silnější momenty než ty, které právě tito Poláci předkládají. A na to, že jde o první zápis, mohl by ostatním kapelám sloužit jako šablona pro muziku s maximální hloubkou myšlenek na pozadí kvalitního vizuálu, jelikož celé to „divadlo“ hudbu samotnou dalece přesahuje. Proto myslím, že se o Litourgiya na scéně bude mluvit ještě dlouho.

Jen pro doplnění, kapela chystá živá shows: jedno z nich se odehraje na slovenském festivalu Gothoom, druhé na podzim na PDM III.