Všichni vlasatí metloši nechť rovnou odejdou, žádnej metál se nekoná. Na svoje si nepřijdou ani grindeři čekající Ahumado Granujo z Ostravy. Pokud tedy dál nevíte, co od desky čekat, tak se připravte na gabba-acid nálož (že vám to nic neříká? mně do teď taky moc ne) protkanou grindovou kytarou a doplněnou o (místy více, místy méně) zkreslený šílený vokál. Tedy nejen to, ale k tomu později.
K projektu BaBaYaBa jsem se dostal náhodou asi před rokem při svých ožralých nočních toulkách internetem, potažmo bandzonem. Ač jsem nefanoušek žánru, něco mě zaujalo na jejich singlu PigFace a začal jsem se o projekt zajímat. Navíc nejen hudbou živ jest člověk, čímž chci naznačit, že BBYB si mě hodně

získala prací na svém vizuálnu a budováním jistého quasi-mystického pseudokultu, což má na svědomí hlavně KiNo se svými dementními rozhovory a vtipnými aktualizacemi profilu. Na projektu je úžasné, že je vidět, jak jím členové žijí a pořád se kolem něj něco děje. Když vyšel deBBYBut, hned jsem se rozhodl ho koupit a podpořit tvořivost mladých umělců ze severu Moravy (neasi pyčo), ale než jsem se k tomu dokopal, přistálo mi na stole promo od Bizze. Tak mi zůstalo jen triko. Pochovat si tohle mechanické dítě rozhodně stojí za to, booklet je protkán geniálními detaily jako poslední díl MJCcomixu. Namátkou: dav vyrobený hlavně z fotek z Obscene Extreme, v němž se skrývá kapela a roztančený John Travolta, Mototechno, štítek elektronické závody babayaba.. kupte si to a prohlídněte, za těch pár peněz to stojí.
Další věc, kterou jsem udělal, bylo pročtení textů. Kdo by čekal goregenitální srandičky, opět by byl vedle. Obligátním a hlavním námětem jsou drogy (nečekaně) a změněný stav vědomí. Texty ovšem navíc prochází Xteenka jako můza textaře - minimálně mám ten dojem z kombinace shlédnutí klipu Kalimerum (viz níže) a přečtení textů k songům Tehace a Čertpreze. Trojka Usměvavý parní vál je zase (byť s nadhledem braný) až bezručovský depresivní náhled na zdevastovanou krajinu kolem ocelového srdce republiky a nemilou existenční situaci horníků a dělníků ve slévárnách. Kdyby se dala tahle tvorba brát vážně, možná by v Reflexu napsali, že LSD monitor pak nabízí sociální kritiku života tráveného na síti. Tuhle jsem se v noci ožralej nimral ve zfetovanejch textech různejch kapel a někde mezi čtením tohohle bookletu jsem si vzpomněl na básně, co kdysi psala sestra. Mám rád souvislosti a přijde mi, že hodně lidí poslední roky v záplavě tisíců kapel texty podceňuje, což je škoda.
Dost už mejch poznámek a pojďme k hudbě. "Repetitivní tekkno námrd, zvracení a

pár vybrnkávaček - dementní ještěří assault na palici, kterej ti udělám doma na kompu taky". Takhle nějak si představuju reakci vlasaté metly nad šestým kozlem v Paterlordu. Předně, na deBBYBut nemůžete pohlížet jako na grindcore (boha a už vůbec ne jako na metal!) jen proto, že vyšel u Khaaranusu a ústřední skladatelskou postavou je KiNo, ex-vokalista Cerebral Turbulency. A potom - kytara je sice v hudbě BBYB dost zasadním prvkem, nikde se na ní ale nestaví a nevytváří hlavní motiv skladeb. Funguje spíše jako oscilující meziprostorový tunel, nenásilně spojující světy LSD beatů a psychedelického elektro-grindu. K tomuto účelu sice slouží výborně, ale víc od ní rozhodně nečekejte.
Dvě výše jmenované dimenze se nestřídají (jako u Ahumada), nýbrž se vzájemně prolínají, aniž by o sebe kdekoliv drhly a poslech je tak plynulý a bezbolestný. Tedy pokud nejste zrovna návštěvníci Czekk-Tekku, tak na poprvé necvičené ucho rozhodně zakrvácí. Ale zvyknete si. A po nělikátém poslechu začnete vnímat v blast-beatovém marastu chytré vsuvky a vyhrávky, které na pekelném stroji KiNo stvořil. Osobně jsem nikdy techno nepovažoval za hudbu v pravém slova smyslu (spíše jsem v něm spatřoval holokaust mozkových buněk) a můj vztah k němu a k zástupu sjetých ještěrů devastujících soukromé pozemky nikdy nebyl o moc vřelejší než byste čekali např. od běžného přívržence Dělnické strany. Nicméně po zkušenostech s tímhle materiálem jsem ochoten přiznat, že autorství rozhodně není žádná prdel a že deBBYBut má hlavu i patu. V televizi sice říkali, že repetitivnost je slabá stránka týhle placky, ale to je pohled metlo/grindera. Já tvrdím, že oproti bežné speedcore annihilaci nabízí v rámci jednotlivých songů relativně pestrou škálu změn a dobrých nápadů a na tupém dunění si nezakládá. Jednotlivé songy jsou navíc ozvláštněny motivy a aranžemi rozličného původu, od hlášek z kultovní steampunkovky Tajemství hradu v Karpatech, přes pogo Serje Tankiana až po dechovku.. Tenhle projekt je natolik zajímavej, že jsem se Kina musel zeptat na pár otázek, dočtete se brzy.
Závěrem přežvýknemež PR žvást, hudbu BBYB nejvíc vystihuje song IEEE ANAL:
IEEE = „Institut pro elektrotechnické a elektronické inženýrství“ = nebo taky

standard sériové sběrnice pro připojení periférií k počítači = nebo taky jednoduše zdířka v kompu = tekno ANAL = vyústění konečného oddílu trávicí soustavy (konečníku) na povrch těla = jednoduše zdířka v živočichu = prostě zvěřina, živelnost, úchylnost = grind core.