Below The Sun z ruského Krasnojarsku nehrají vstřícnou muziku. Temné, depresivní skladby někde na pomezí funeral doom a post metalu sice občas odlehčí poloakustické post-rockové kytarové brnkání, celkově však jejich nálada do stavu radosti anebo optimismu nesklouzne ani na chvíli. Doporučuji však nenechat se odradit, protože to, co se může v podání této kapely na první poslech jevit jako ubíjející a příliš depresivní, začne po čase svoje přednosti přeci jen odhalovat.

Už na debutovém Envoy(2015) se totiž vyskytovaly zajímavé motivy plus snaha o osobité vyznění a na novince v této snaze Rusové úspěšně pokračují, a to i přestože se novinka Alien World (2017) od debutu formou ani zvukem nijak zásadně neliší, je znát, že se kapela v oblasti songwritingu o kus posouvá.

Below the Sun zkrátka potvrzují, že umí v rámci doom-post-metalového žánru napsat dobrou skladbu. Kupříkladu vezměte hned první kus (Blind Ocean) a sledujte, jak z uvolněného intra vyhřezne hromový riff, jak klidnější mezihra připraví půdu pro výrazné sólo a skladbu ukončí příjemné tříminutové atmosférické outro. Skladba má 10 minut, ovšem pocitu, že je v ní něco navíc, se kupodivu vůbec nedostává.

Albu bez debat dominuje funeral doom deprese a třeba kusy Mirrors nebo Giant Monologue jsou dokonalým vyjádřením temnoty, prázdnoty a zoufalství, najdou se ovšem i momenty, třeba v Dawn for Nobody, kde nějaké ty pozitivní vibrace přeci jen cítit jsou. A to zejména ve chvíli, kdy se ponurý doom válec přehoupne do příjemně post-rockového snění a navodí pocit uvolněného a příjemně plynoucího chill-outu.

Vrcholy alba pak spatřuji krom zmíněného úvodního kusu a mocné Dawn for Nobody ještě v podobě skvěle vystavěné Release (možná úplně nejlepší skladba z kolekce) a odlehčené, do shoegaze lehce hozené Black Wave, která je asi nejpřístupnější věcí z alba a onen depresivní dojem posouvá trochu jiným směrem. K celkovému výčtu plusů nahrávky je pak třeba připočíst určitě ještě luxusní zvuk s (pro post-metal) netypicky vytaženou basou a velmi dobře zvládnuté střídání melodického zpěvu a chropotu.

Souhlasím s tím, že Below The Sun ve finále nepřináší nic nového, avšak díky tomu, jak umí svoje kompozice strukturovat a svoje sugestivní motivy dobře rozpracovat, určitě zasluhují pozornost. Dle mého se dokonce mohou směle postavit vedle slavnějších kolegů typu Cult Of Luna, Ahab anebo Esoteric. S touto deskou jim totiž zdatně konkurují.