Každé album tohoto bezesporu originálního seskupení je unikát a nejinak je tomu i nyní. Na nové desce chce být americká pětice vším: láskou i nenávistí, černou i bílou, životem i smrtí. Tolik nálad, tolik rozličných pocitů, různorodé atmosféry, hráčské variability a lehkosti, kolik je k slyšení na nové desce, zdaleka nelze pojmout při prvním poslechu, ale jedno vám bude jasnéihned. Tohle je komplexní metalové dílo, jež ukazuje, že i složité umění a přímočarost, tvrdost i lehkost může jít ruku v ruce a bez sebemenších problémů fungovat v jednom smysluplném celku.

Na ploše šesti skladeb, z nichž téměř každá pokoří desetiminutovou hranici, budete vtáhnuti do zvláštního světa, v němž chvíli hrají prim melancholií nasáklé jemné kytarové party náladou připomínající klidné pasáže od Opeth či doommetalovou zasněnost, aby se vzápětí ukázalo, že hoši vyrůstali jako metalcorová kapela (byť s velice progresivními tendencemi), která ovšem miluje i Iron Maiden a vůbec chytlavou heavymetalovou melodiku.

Hravost a naprostá tvůrčí svobodomyslnost se naplno projeví třeba v poťouchlé Fossil Genera – A Need from Cloud Mountain, které si v úchylnosti nezadá ani s takovými Dog Fashion Disco. Především je však z nové desky cítit příklon k jemnějším, klenutějším pasážím a v druhé řadě také ke klasickému prog metalu, kytarové vyšperkovanosti, ve které se však daří udržet jakousi „poslouchatelnost“,Zejména výtečné desky Alaska a Colors udělali z Between The Buried And Me jednu z nejuznávanějších kapel v oblasti alternativní metalcorové hudby a aktuální deska The Great Misdirect, plná muzikantské vyzrálosti a ohromné tvůrčí invence, tuto pozici jen potvrzuje.která se pak naplno projeví v pasážích koketujících s klasickou heavymetalovou melodikou a silnými, hitovými riffy. Své zastoupení pak samozřejmě mají i ostřejší pasáže, odrážející vlivy technické deathcorové scény. Stejně různorodě jako hudba samotná jsou pak pojaty i vokální party, kterém krom široké škály příjemných čistě zpívaných poloh nabízí i hrubý growling, který odkazuje ke kořenům kapely.

Chvílemi může poslech vyvolávat pocity, že muzikanti nevědí, co vlastně chtějí, nicméně opak je pravdou a přes naprostou žánrovou otevřenost a absenci jakýchkoli bariér, působí celek nenásilně. Práce kytaristů, kteří s prstem v nose bruslí od krkolomných progmetalových vyhrávek přes maidenovské melodie až k překrásným téměř artrockovým sólům, je jedním slovem obdivuhodná. Výtečně jsou zakomponovány i klávesy, které ve správný moment pouze drží atmosféru, ale mnohdy se dostávají do popředí a zajímavou melodikou a především neotřelými zvukovými rejstříky jen umocňují pestrost alba. Nejlepší ukázkou současné rozmanitosti projevu je závěrečný téměř dvacetiminutový opus Swim to the Moon.

The Great Misdirect je svěží kombinace opravdového hudebního umění, obrovské muzikálnosti a hračičkovství s přímočarostí, melodikou, přirozenou živelností a metalovou energií.