Asi je to poslední dobou moderní, ale mám pocit, že těch EP je tak nějak moc. Nicméně každý by měl u nahrávky těchto zaoceánských inovátorů zpozornět. Between The Buried And Me na to šli vždycky jinak a už dávno jsou pryč doby, kdy bruslili na pomezí metalcoru a progrese. Ale než by vyřadili jednu z variant, rozhodli se obě spojit v jednu. Zlomová byla Alaska, následující Great Misdirect už jasně definovala směr kapely do budoucna. A v tomto trendu Between The Buried And Me nadále směle pokračují.

Aktuální „minideska“ dala metalcorovým vlivům vesměs vale a jestli něco tento styl připomíná, tak asi už jen zpěv a pár nepatrných momentů. Už právě předchozí materiál definitivně zbortil žánrové hradby a posunul hudební tvář kapely směrem k progresivnějším vodám. Kytarové party jsou opět roztěkané, nevydrží v jedné linii moc dlouho. Oba dva hráči neustále vytváří různě krkolomné party, které zároveň dokáží držet jednotný motiv po celou dobu skladby, jenž přes skrze výše popsané postupy je přístupný a vlastně i melodický. Tomu samozřejmě napomáhá i projev pěvce Tommyho Gilese Rogerse, který se samozřejmě taktéž posunul, a má na desce mnohem víc čistých „jemných“ partů než dřív. Ale každopádně, když je potřeba přepnout na agresivnější projev, není to pro Tommyho problém. I takové party samozřejmě na EP jsou. To dokazuje, že kapela umí poskládat skladbu na mnoha emocích, které se střídají s každým dalším riffem. A opět se neubráním konstatování, že jejich celé snažení působí přirozeně a jednotlivé nápady do sebe zapadají velmi nenásilně.

Klasický postup pro rádiovou tříminutovou skladbu (sloka-refrén-sloka-refrén-refrén) posluchač u BTBAM nenalezne. Plochu 30timinutového EP – asi dle počtu skladeb ho kapela takto řadí? - okupují jen tři skladby, z nichž dvě se podívají nad hranici deseti minut. Přitom žádná z nich nemá vyloženě slabší místo. Pokud už kapela cítí, že je potřeba tok hudebních informací směrem ke sluchovodům posluchače přerušit, udělá to opět vtipnou formou. Příkladem je druhá, a taky nejsilnější z celé trojice, píseň Augment of Rebirth, kdy někdy v půlce 7 minuty účinná stopka spustí jednoduché varieté na téma akustika+akordeon(?). Minutová taškařice už tak silně napěchovanou a intenzivní skladbu okoření a záměrně jí odlehčí - emoce ale jednolitému celku nechybí; tyto a podobné momenty budeme potkávat zřejmě častěji, protože BTBAM mají tendenci do podobných extrémů jít. Každá skladba na tomto minialbu je samostatným příběhem a dá se jednoduše oddělit od ostatních. A pokud Between The Buried And Medokáží v rámci jedné skladby myslet takto koncepčně, dá se očekávat, že další regulérní deska bude grandiózní podnik o mnoha veličinách i proměnných.

Hlad po progresivní muzice samozřejmě média přitahuje a třeba takoví Periphery by v zámoří mohli vyprávět. Nic z toho však ke svému životu Between The Buried And Me nepotřebují, protože své poctivě vydobyté pozice na ploše „krátkého ep“, kterého se za první týden prodalo pěkných 10.000 ks (debutovalo na 54. místě v US Billboard 200 chart - to je pro takto vyhraněnou hudbu určitě úspěch), (opět) uhájili čistou hrou. V září je tedy na co se těšit.