Severská banda humoristů Birdflesh není v Čechách žádnou neznámou, mají za sebou mnoho vystoupení, ať již festivalových, tak i klubových a svou pohodovou
muzikou a hlavně recesistickou prezentací si zde vytvořili velkou fanouškovskou základnu. Ten, kdo pravidelně jezdí na festivaly, musel se již s Birdflesh setkat, ať už na loňském Brutal Assaultu, či starším Obscene Extremu (vs1 -:- vs2), ale kdyby se i přesto našel někdo takový, kdo ještě neměl tu čest, vše může napravit na letošním ročníku Obscene Extreme festivalu.
Čím se kapela výrazně odlišuje od zbytku a čím si získává sympatie posluchačů je jejich neotřelá image a přístup. Není jim cizí ironie, recese, dělají si ze všeho srandu, zkrátka berou věci s humorem, a to je mi velice sympatické. Samozřejmě, že bych asi nechtěl, aby se na hudební scéně pohybovaly jen kapely, které si budou ze sebe navzájem a ze všeho okolo dělat srandu, musí zde být i nějaká ta „seriózní“ scéna, ovšem jako odlehčení a odreagování jsou podobné věci velice příjemné. Hudba asi nebude to první, co vás na této švédské partičce zaujme, obzvláště pokud ji vidíte živě (zesměšňování siláckých póz á la Manowar je veliká obliba těchto sympatických maníků, stejně tak jako výstřednosti typu nočních košilí či masek), přesto by se neměla opomíjet a musím podotknout, že i hudební složka je velice kvalitní. Sice nic neslyšeného, ale Birdflesh si tu švédskou klasiku jedou po svém a jejich muzika je již bezpečně identifikovatelná. Svůj styl a zvuk, který si začali naplno budovat na desce Night of the Ultimate Mosh (i když možná již na Alive Autopsy, tuto desku jsem však bohužel neslyšel), na novince Mongo Musicale rozvíjejí dál, ale rozhodně se nesetkáme s žádnou dramatickou změnou. Ať již mluvím o jejich chytlavé melodice, charismatických zpěvech, nebo typickém střídání sypaček/tupaček, i na novince je vše zvládnuto s naprostou lehkostí. Navíc nechybí ani momenty překvapení a skutečně výborné pasáže (skvělá trojka Then You Know, která je vyloženě stvořená k tanci i poslechu). Ona na druhou stranu hudba Birdflesh také není z těch nejsložitějších, ovšem zde bych jako nejdůležitější viděl právě tu pohodu, nadhled a lehkost, s kterou je vše podáno a zahráno. To se poté poslouchá samo. Krom klasického grind coru, můžeme vystopovat lehké vlivy staré školy death metalu nebo klasického (thrash) met(hlavně v kytarách), nechybí ani spousta tanečních, moshových pasáží, a tak si myslím, že Birdflesh potěší každého posluchače extrémní muziky, grind coru pak obzvláště.
Birdflesh si na nic nehrají, netváří se, že objevili Ameriku, jen si v pohodě a klídku jedou ten svůj „sranda“ grindík (neplést si s nějakým prvoplánovitým gore marastem) a já jim to věřím. Mě zkrátka i na nové desce přesvědčili, že patří k tomu sympatičtějšímu na současné grind corové scéně a jejich show je určitě vtipnější a „úchylnější“, než kdejaké krvavé lázně občas již lehce zavánějící trapností. Doufám, že se o tom všichni přesvědčíme již zanedlouho na trutnovském Bojišti.
Vložit komentář