Tuomas Saukkonen je známý finský hudebník, obzvláště díky své domovské kapele BEFORE THE DAWN. Jenže po vydání alba Soundscape of Silence začal hledat i jiné hudební cesty jak se vyjádřit a tak se zrodil poněkud odlišnější projekt BLACK SUN AEON (dále jen BSA). Právě tato kapela je odrazem Tuomasovy temnější stránky a poněkud odlišnějšího přístupu k hudbě.

Na desce je pak hodně cítit jeho pověstný rukopis. Pokud se s jeho tvorbou nesetkáváte poprvé, určité znaky přímo bijí do uší. BSA je však na poměry Saukkonena trochu více zasmušilé. Najdeme zde velmi silný prvek severského doom metalu zabývajícího se otázkami příliš dlouhé zimy, noci nebo třeba konce světa ve formě nastupující síly přírody. Už jen samotné názvy obou disků, ač ve finštině, jasně říkají, o čem právě jsou. První CD s názvem „Zimní rána“ se opírá o onu pověstnou zimu a druhé CD dostalo do vínku označení „Zimní noci“. Spojovacím prvkem je pak i samotný název alba – „Mráz“.

Přiznám se, že dvojalba nemám rád. Vždy v tom je jakýsi účel vyvolat v potenciálním posluchači pocit, že za jednu cenu dostal hned dvě desky a přitom obě zní prakticky stejně. V případě BSA tomu tak není. Zatímco první zimní disk je neutěšeným pocitem chladu, všudypřítomné smrti nebo zimního spánku, druhý je naopak odvázanější, rychlejší a obeplouvající vody death metalu. V samotné hudbě toho prvního je pak cítit skvělá zimní nálada. Všudypřítomný chlad, stromy obalené bílým sněhem, zvířata bojující o holé přežití. Hudba je zde povětšinou náladově pomalá, avšak velmi melodická a příjemně poslouchatelná. Střídají se zde hned dva vokály. Ten první, autorův, je typicky řvaný harsh a druhý čistě a velmi procítěně zvládnutý zpěv hostujícího Mikka Heikkilä. Možná to teď zní zvláštně, ale oba vokály se velmi dobře doplňují a sekundují melodické kytaře a klávesám, které drží melodickou kostru skladby pohromadě, aniž by vznikal nějaký příliš

veliký kýč. Bonusem v podobě třetího ženského vokálu je pak další skladba Dead Sun Aeon. Ve výsledku není Talviaamu sice žádná dřevní záležitost, ale nadmíru povedená doomová hudba vyplňující podzimní střídání nálad a depresí z nadcházející zimy.

Zatím jsem naťukl disk první, nyní je řada se lehce ponořit do toho druhého, nočního. Tady trochu padla kosa na kámen. Ač je v něm opět slyšet stejný rukopis, tak více připomíná debut Darkness Walks Beside Me, který mě opravdu moc nezaujal. Skladby jsou zde poněkud delší a zbytečně natahované předehrami, převážně bez výraznějších melodií a o poznání rychlejší. Je zde více tvrdých vokálů, ubylo emocí a vše se dle očekávání soustředí na ty temnější, ale už ne moc zajímavé subjekty noci. Vyjadřujícím prvkem je pak hlavně tvrdá kytara. Talviyö zní, jako by se vás už nechtěla zmocnit nicota z první půle, nýbrž se chová naopak. Chce vás kopnout do rozkroku a uvědomit si, že vše je totálně ponuré a ne smutné. Nejsou zde už téměř žádné čisté zpěvy, jenž by dodávaly hudbě punc příjemnosti a odpočinku. Hitové skladby se silnou melodií typu Cold už zde prostě nenajdeme a tak zbývá vydržet k výraznějšímu momentu a tím je bezesporu poslední rozlučka druhé půle, Apocalyptic Reveries. Ta na rozdíl od předchozích více vyčnívá i tím, že je instrumentální. Výhodou naštěstí zůstává fakt, že vše díky těmto aspektům nezní v obou částích úplně totožně, což je zkrátka při takovéto délce nutnost. Pokud bych měl být tedy objektivní, je Routa tak dobře koncipována, aniž byste se při poslechu více nudili.

Celá deska se hodnotí opravdu těžce. Obě části mají co nabídnout, každá však jiným způsobem. Pokaždé jistě dojde nálada na jiné CD, ale stále se nemohu zbavit pocitu, že kdyby se materiál z obou disků přesunul na jeden do úplného maxima kapacity, byla by to mnohem větší pecka. Takhle
musím s lítostí konstatovat, že ač je druhá část k libosti většiny tvrdší, stále v srdci chovám ony pomalejší části. Jsou to dvě alba v jednom a je velmi individuální, kterému dáte přednost. Podstatné je však to, že jako celek Routa boduje téměř na všech frontách a když vezmu v potaz, že se jedná o projekt, který se zrodil v hlavě jediného člověka, který si vše sám nahrál, vyprodukoval a vokálně zaranžoval, nezbývá mi nic jiného, než nad těmi hluššími momenty přivřít očko.