Bobby je stálicí chicagskýho rockovýho undergoundu, kde začínal v divnejch hlukovejch experimentech v devadesátkách, ale o třicet let a šest desek později se už posunul do výrazně přístupnějších vod. Na novince Recovery se totiž servíruje taková pejsko-kočičkovská směs na pomezí glam rocku, funku a melodramatickýho popu, s citem pro trochu pocuchaný, rozklížený melodie.

Ale abych se neztratil v suchejch popisech – Recovery je nahrávka, která mi v domácí karanténě pravidelně zvedá náladu a krevní tlak. Náladu proto, že je to celý děsně nakažlivý, od popovejch popěvků, přes funky basový party, u kterejch je těžký udržet boky v klidu, až po řekněme art rockovější eskapády. Krevní tlak proto, že je tu spoustu melodramatickýho patosu a sociálně sžíravejch textů - existenciální problémy se utápí ve šminkách, rozteklým make-upu a až brutální upřímnosti.

A právě z tohohle kontrastu mezi twee hudební stránkou věci a jedovatě sarkastickejch textů příjemně mrazí. Třeba když se v No Grownups rozjedou sladký kytary a syňtáky, a pod tím si Bobby prozpěvuje ‘there aren’t any grownups, just overgrown children in uglier clothes, and i am gonna throw up, cause I feel like I am falling out of a hole‘...