Na novej zásek Borknagar jsem se těšil jak malý dítě. Možná víc než je zdrávo. První co jsem měl možnost slyšet byly snad dvě písničky z neoficiálního živáku Live at Inferno (kdo má zájem – napište mi email), kde právě už za mikrofonem stojí Andreas Hedlund, na metalové scéně známý jako Vintersorg. Starší songy z Archaic course, Olden Domain a Quintessence zvládá Vintersorg podle mého skvěle, hlavně po stránce atmosféry skladeb. Ač má dost odlišný vokální projev od Vortexe, tak se mu právě podařilo zachovat ten pocit, to kouzlo, které ze skladeb Borknagar vždy vystupovalo. Jen možná v některých vyšších partech zpívaných čistě jeho hlas nezní tak přirozeně jako zněl Vortexův. Na druhou stranu ty skladby byly psány dřív Vortexovi na tělo a je moc těžké se chopit tak náročných vokálů jaké Borknagar oproti ostatním mají. Už na živáku zazněla jedna skladba z nového alba – Gods of my World, která podle mě v živém provedení strčí „uhlazenou“ (používám uvozovky, protože snad žádná skladba Borknagar na mě nepůsobí uhlazeně) studiovku do kapsy. Už jen ten odpíchnutý start „Gods are great, I am the greatest“ zní v živé verzi mnohem víc „nasraně“ a hlavně skutečně mocně. No ale to tu píšu recenzi na něco co vůbec nevyšlo a nejspíš oficiálně ani nevyjde. (Jen tak mezi náma, netuším kdo nahrávku vůbec pořídil – je moc vysoké kvality na amatérskou a nikde, ani na stránce Borknagar jsem o ní nečetl ani zmínku. Pravda, dvě skladby mi chybí, ale tak jako tak je to raritka jak blázen – mimochodem staženo z Audiogalaxy)
Takže k Empiricismu. Obal mě na první pohled samozřejmě zase, znovu a tudíž opakovaně okouzlil. Asgeir odvedl jako vždy skvělou práci, cover jede v klasickém borknagarovském stylu a přitom překvapuje svými barvami, no prostě paráda. K samotnému obsahu se skutečně hodí. Teplá zelená barva na vás působí uklidňujícím dojmem a je pravda, že i po hudební stránce Borknagar trošku zvolnili. Pro někoho možná bohužel, pro někoho možná bohudík, pro mě tak něco mezi. Některé skladby mi trošku moc připomínají Vintersorgovu samostatnou tvorbu (Inherit the earth), ač myslím, že třeba výše jmenovaná skladba patří k tomu nejlepšímu. Celkově ale musím říci, že v některých skladbách postrádám tu agresivitu, tu výbušnost, k pořádné klepačce se schýlí snad jen jednou. Poslední dobou se mi pod pařátu dostávají samé kontroverzní kousky. Nejdřív noví Gamma Ray – vůbec nevím co k nim říct, to se prostě nedá říct, je to skvělé album, ale…pak nový Therion, ale tam to pro mě až tak složité není, ale úplný názor na Secret of the runes také nemám. S Empiricismem je to podobné . Skladby plné zvratů a bohatých vokálních změn jako The Genuine Pulse nebo Gods of my world (ač pro mě nad ní stále visí stín její živé verze) a na druhou stranu na Borknagar netypické „cajdáky“. Nevím, nevím, jako celek zas ale album působí jednolitě a jsou to prostě Borknagar, zase o trošku jiní, zase trošku lepší, zase o kousek dál. Asgeir se zase převádí ve skvělém světle, stejně tak Lazarovy „úchylné“ avšak geniální klávesové party jak střižené ze sedmdesátých let, vše na svém místě. Ale…Prostě mě výsledek asi trošku překvapil a budu se z toho vzpamatovávat delší dobu. No dobrá hodnocení asi musí bejt co? – takže asi tak 9 z deseti no…, ale třeba když mě potkáte za půl roku řeknu vám „deset z desíti – totální nášleh !!!“….nebo taky „no nic moc, oproti ostatním kapelám nadprůměrný, ale že jsou to Borknagar? Nejslabší co kdy udělali“. Nebo taky řeknu něco úplně jinýho. Tak jako tak k dnešnímu dni to vidim asi takhle.