Od prvních tónů rozpoznatelný zvuk a aranže, jasně, jsou to oni. Na první poslech. Po minutě ale furt valej naplno načerno. Že by se pánům zalíbily warpainty? Ne, jasně, že ne. Chce to čas, jako ostatně u Borknagar vždycky.

Epic znamená epika nebo epický. A epika znamená hlavně děj, dějovost, s jistým posunem významu i pestrost. Ne, že by tenhle kus byl nuda, ale zrovna pestrostí nebo novotami nepřetéká. Kdyby se nejednalo už o šesté album, asi by nebylo o čem mluvit. Nečekáme ale snad od své srdcovky něco víc?

My teda jo. I když je asi pravda, že mnoho nových záležitostí nás z křesla jen tak nezvedne, takže je těžký pomlouvat něco, co v podstatě má jen slabou konkurenci. Ne, Epic není špatný album, ale pro fajnšmekry asi opravdu nepřináší nic nového. Platí o něm snad vše, co by se dalo říct o Empiricism. Najdeme pár silnějších okamžiků, pár slabších. Pro fanoušky Borknagar samozřejmost, pro ty, co je neznají, doporučím jakékoliv jiné album. Ale v podstatě až na vyřvávání v sedmičce (Relate - Dialogue) ála Manowar všechno na chlup sedí. Jen začínáme mít strach, aby se z Borknagar nestal mladší bráška Iron Maiden.