Born Of Osiris před dvěma lety docela solidně rozvířili stojaté deathcore vody s albem Discovery, kdy se jim podařilo tento žánr posunout více technickým, nebo chcete-li progresivním směrem a předběhnout tak zástup bezejmenných, nezajímavých amatérů, kterých v tomto stylu laboruje v poslední době mraky. Právem se tedy od nového alba očekávalo hodně a není tedy divu, že po jeho vyposlechnutí může být leckdo zklamán.

Američané se totiž aktuálně o nic progresivního, ani příliš komplikovaného nesnaží a proti předchozím deskám znějí spíše přímočaře, skoro se dá říct až jednoduše. Album z žánrových mantinelů nijak nevybočuje, takže slovo „progressive“ můžeme aktuálně škrtnout, nicméně si nemyslím, že je na místě je kvůli tomu úplně zatracovat. Kapela to hrne příkladně energicky, skladby zní tvrdě, úderně, a to se taky počítá. Nakonec ale pidlikání a rytmické výkruty, které byly na minulých deskách, nezmizely. Jsou jen více tradiční a nepřekvapivé. Na druhou stranu ale možná právě proto, že deska není příliš složitá, tak nějak přirozeně funguje.

Proti Discovery ubylo melodických i čistě deathmetalových momentů na úkor klasických deathcore sekanic. Kapela ve většině skladeb sází jeden breakdown za druhým, což zejména je trochu zklamání, neboť jednotlivé pecky jsou si dost podobné. Většina má podobnou stavbu, riff a jede i ve stejném bpm, takže po dvaceti minutách máte trochu pocit, že se hraje stále to samé dokola. Situaci ale zachraňují klávesy, samply a sólíčka, které jsou celkem vkusně zaranžované (už tolik netrčí) a ve finále jsou tím důvodem, proč Tomorrow We Die Alive není tuctovka.

Vezměte třeba Imaginary Condition, Illusionist anebo Mindfull a poslechněte, jak vysoko položené pidliky dobře doplňují deathcore masiv a dobarvují hlavní riffáž. Album tak není jen pouhá deathcore tvrďárna, ale obsahuje i harmonie, což není špatná kombinace. Důvěryhodnost mu ale též dodávají i přísné vokály, které sice nejsou svou barvou příliš výrazné, ale i tak nahrávce zvyšují kredit.

Novinka Born Of Osiris je ve svém žánru stále lehce nadprůměrná a ve srovnání se staršími žánrovými milníky kupříkladu od Despised Icon, Whitechapel nebo All Shall Perish objektivně příliš nezaostává, nicméně kapela má smůlu v tom, že přichází pozdě. S takovýmto materiálem měla dobývat deathcore kolbiště před třemi/čtyřmi lety. Je mi líto, ale dnes o albu, jako je toto, mohu možná říct, že není špatné a obstojně šlape, ale na prdel se z něho asi už nikdo moc neposadí.