Bölzer jsou na scéně opravdu zjevením. Jedno demo, dvě EP, zatím žádné album, ale velmi početná a věrná fanouškovská základna hrozičů. Může za to potenciál dýchající vám chladně na krk z prozatímních nahrávek, ale také musíme přičíst velký podíl koncertní formy přednesu, jímž bere dech. Duo Kzr (kytara, zpěv) a Dzr (bicí) totiž na živých vystoupeních do svého počínání dává obrovské nasazení a mistrovské muzikantství. Bölzer nyní hráli v Praze po boku Deströyer 666 a předvedli údajně ještě lepší koncert než samotný headliner.

Vrátíme se v čase do roku 2013, v němž vzešel na svět nejsilnější materiál z oné pekelné sbírky skladeb, co má kapela na seznamu hříchů. Švýcary vlastně znám díky live verzi skladby Entranced by the Wolfshook. Pamatuji, jak jsem na videu s otevřenou pusou obdivoval šílené bicí, temný zvuk desetistrunné kytary a působivý vokální projev spolu s nelidským nasazením a zápalem. Syrový black metal prošpikovaný hutným death metalem toho nejchorobnějšího ražení. Cítím zde Polsko, cítím zde Island, cítím tu toho hodně, jenže Bölzer jsou na dnešní poměry originální skupinou i přes množství vlivů.

Vůbec nevadí, že je kapela složena pouze ze dvou členů. Nevadí absence basy a druhé kytary. Desetistrunná hračka udělá svoje a vyplní veškerý prázdný prostor černotou, černotou temnější než je samotná ponurost noci. Sound má do čistoty a uhlazenosti na míle daleko. Je špinavý, nečitelný, ale hutný a atmosferický. Především díky tomu mi na mysl vyskakují jména jako Svartidaudi či Skáphe. Vokály frontmana Kzr zní různorodě. Chvíli vás pohlcuje chorobnost deathmetalových kanalizačních prostorů plných chladu a smrduté špíny, poté maniakální skřeky démonických bytostí výsmívajících se vám do obličeje, aby vás ochromil a mysl vám roztříštil jekot, to poslední, co na tomto světě ještě uslyšíte. Šílená agonie končící tichem...

Rychlá tempa střídají ty utahanější a atmosferičtější. Po velmi rychlé Entranced by the Wolfshook nastává poslední The Great Unifier disponující pomalým, dlouhým rozjezdem, v němž vyniká znepokojující čistý křik a ostré kytarové linky, které vám do tkáně zajíždějí jako zuby samotného ďábla. Pestrost celého materiálu vám na první poslech ani nedocvakne, možná vám to bude znít jako bordel, ale po chvíli ji jistě pod tím chorobným blátitým povrchem, nad nímž se prohánějí mocnosti zla, ucítíte.

Ze všeho, co prozatím skupina nahrála, a také z živého přednesu, lze cítit hypnotická atmosféra, prvotřídní muzikantství a originalita v jednom. Okultní, mimozemský black/death metal s prasáckým zvukem, ďábelským přednesem a k tomu vytříbenou technikou. Zaujme vyznavače islandské scény, vyznavače atmosferického blacku, mystického umění i technicky vyspělejšího černého kovu. Těším se na debut, věřím, že nás čeká něco výjimečného, výjimečného i na to, jak je dnešní trh přesycený.