Burial Hex

Tentokrát trochu temnejch a obskurních tónů. Burial Hex má na starost první část tohohle EP a hned první písnička na to jde zcela jednoduše a úderně. Žádný velký cavyky okolo, správně temnej, plíživej podklad, zmučenej zpěv jak od Fritzlů ze sklípka. To už samo o sobě dává silnou sugestivní atmosféru, ale ještě to necháš trošinku vygradovat a na závěr to umocníš osudovejma klávesama a přichází katarze. Řekněme dark ambient „hitovka“. Temple of the Flood ale už tak jednoduchý sousto není. Od prvních tónů svíravej pocit v žaludku, otíráš si čelo. Všemožně pokroucený zvukový koláže, koketování s industriálem, noční továrna ve městě duchů. Prvních deset minut se postupně, ale ne lineárně nabalujou motivy, atmosféra sílí a houstne. Po hlučným vrcholu se nakonec utopí v pošmourným klávesovým závěru, kde se zlehýnka obcuje s klasikou. Na delší ploše vyniká kompozice, gradace se neděje prvoplánovitě a zpříma, ale spíš trhaně a polámaně. Díky tomu se dá hovořit o něčem jako dynamice, poslech Burial Hex není jen typický ambientní plynutí času, dokáže vás ke svý nahrávce přikovat právě určitou trhanou nepředvídatelností. Navíc z toho trochu čpí blackmetalová zloba.

No a to hlavní, proč právě teď píšu o rok starý nahrávce tohohle pána. Burial Hex společně s Glad To Get Away vystoupí tuhle sobotu 11. září od 20 hodin v K4 v Celetný. Promo povídačky a detailnější info následuje…
Burial Hex, vlastním jménem Clay Ruby, je enigmatickou postavou amerického hlukového undergroundu s mnoha překvapivými přesahy. Rozptyl jeho tvorby je fascinující - na nahrávkách uslyšíte mystický industrial, analogovou elektroniku, black metal, neofolk, psychedelický rock i polámanou klasiku. Málokdy se sváří vše pohromadě, Clay vždy spíš v řadě několika počinů nachází zajímavé možnosti srůstání jeho oblíbených inspirací a pak se posune dál. Estetikou a tvorbou jsou mu hodně podobní třeba Sorc'henn nebo současný Xela. Hodně napoví i jím citované původní vlivy: Conrad Schnitzler, Sun Ra, Maurizio Bianchi nebo Olivier Messiaen. Co se týče další faktografie, má na kontě vydařené split album s Nika Roza Danilova (aka Zola Jesus, též rodačkou z Wisconsinu), často hrává se Sylvester Anfang II (s nimiž má taky split) a tvoří podstatnou část kapely Jex Thoth (Sabbathy nasáknutý psychedelický stoner rock, co nejen díky výraznému ženskému vokálu připomene Rose Kemp). Najdete ho i v sestavě free folkových The Second Family Band (dřív Davenport) nebo metalových obskurností jako Wormsblood nebo Journey To Ixtlan.

Zola Jesus

Podřízení se předchozímu rázu EP a představení se v poloze, v jaký jí nikdo příliš nezná. Takovej přístup zvolila Nika Roza Danilova pro svojí půlku splitu. Zapomeň na její čím dál častější obcování s mainstreamem, který je ke slyšení na novejch deskách, tady máš před sebou možná její nejobskurnější počin. Dvacetiminutovej temnej proud vědomí, nepřebíranej a netříděnej. Ani si tolik neužiješ její nádhernej řezavej vokál, tady je spíš jako doplněk v pozadí. Hlavní je temný ambientní bahno s industriálníma přesahama; neřízený, volně plovoucí, bez nějakýho jasnýho řádu. Svíravý pocity z první půlky přetrvávaj, ačkoli tentokrát je v části Zoly Jesus přítomno méně zloby a je dobrým společníkem k zamyšlení.