Těžko říct, co mě změnilo – ještě před rokem bych tenhle recenzovaný kousek s čistým svědomím a pár nelichotivými přídomky zavrhl a nelítostně zařadil na můj osobní hudební blacklist, pěkně po bok nejen podobně znějících kapel. Jenomže svět se mění a my s ním. Nebudeme si nic nalhávat, prostě začínám těmhle punkovkám přicházet na chuť. A přijít na to, že Burning Love jsou punkovkajakcyp, nebude po poslechu jejich zatím první regulérní placky Songs for Burning Lovers vůbec složité.

Ale samo, že není punk jako punk - Kanaďané si před skládáním asi pravidelně užívali klasických rock´n´rollových dýchánků, aby hned nato vtrhli do zkušebny a do provařeného koktejlu tří akordů s pravdou přimíchali taky trochu sólíček a celkového uvolněného feelingu, ne nepodobnému tomu, co lze slyšet u vzdálených příbuzných Trigger Effect. A právě tyhle věci dělají Burning Love tím, čím jsou. Mám hodně daleko k vyznavačům sólíček a to minimálně v takové podobě, v jaké jsou nám prezentována heavy (čti agro) kapelami za posledních X let, jenomže tady… tady to je jiná káva… sóla v podání Burning Love prostě baví, nejsou přehnaně častá ani dlouhá a spíše než aby působila jako vsuvka násilně vlepená do songu, tvoří kompozičně nezbytnou součást většiny repertoáru alba.

A že se repertoár nemá zač stydět – už od samého začátku je jasné, že zrovna Burning Love si k oblíbenému čajíčku o páté nepustíte - každodenní soundtrack roztěkaného a uspěchaného člověka – to je ono! Jen kacíř by tohle album poslouchal v klidu, ono se pár míst pro zvolnění najde, ne že ne, ale jinak se šlape a šlape. Rázně a nekompromisně. Hoblování na začátku článku nebylo zmíněno zbytečně, tahle charakteristika se prostě k hochům hodí a vězte, že mínění v jiném, než v nejlepším slova smyslu, nepřipadá v úvahu. Tady se zkrátka nehraje na co nejpromakanější kompozici ani na onanistické instrumentální výkony, Burning Love jsou čisté srdíčko a tak je také třeba k nim přistupovat. Pure hardcore, dalo by se říci. Je taktéž zbytečné hledat na albu jakékoliv výrazněji slabší místo, kvalitativně se jedná až o překvapivě vyrovnanou nahrávku a potencionální hitovosti si můžete nabrat téměř z libovolné části alba co hrdlo ráčí. Snad jen zvuku by neuškodila větší dynamika, o pár měsíců dříve vydané EP Don't Ever Change je v tomhle ohledu dle mého o třídu výš. Holt nic nemůže být dokonalé.

Mám takové tušení, že o Burning Love ještě něco uslyšíme. Leccos napovídá už jejich letošní turné po boku Converge a k podpoření předešlého tvrzení rozhodně nebude na škodu zmínit i silnou osobnost v čele téhle smečky - Chris Colohan, mimo jiné také ex-člen zaniklých hardcorových řezníků Cursed, má již na poli undergroundové scény neotřesitelnou pozici a také určitou záruku kvality. I když se v současné době pomalu připravuje už další řadové album, případným doplněním sbírky o tento dlouhohrající debut nikdo chybu neudělá. Poctivý rock´n´roll je dnes už spíš výjimka a pokud si zrovna nenasazujete roušku za účelem vyhnutí se poctivému punkovému odéru, berte všemi deseti. I Elvis by měl radost.