Představte si, že jste umělec, který má nějakou konkrétní představu o uměleckém díle, které chce stvořit. Pak pro vás asi bude nejatraktivnější představa tvořit toto dílo kompletně ve vaší režii bez toho, aby vám do toho někdo kecal, směřoval vás někam, kam nechcete, či ředil vaší vizi svými vlastními nápady. A lákavá a vítaná pro vás bude jistě i možnost celé tvorby v klidu a zázemí vašeho

domova. Pokud jste si představili, že jste malíř, spisovatel nebo třeba fotograf ženských aktů, pak vám to asi přijde jako samozřejmost. Muzikanti to ale mají o něco těžší.
Vemte si klasický příklad, kdy máte kapelu, kde je vás pět. Profi nahrávací studio s producentem, který se občas hodí, taky není levná záležitost. Tudíž není k zahození smlouva s nahrávací firmou, kde ale sedí spousta lidí, kteří taky potřebují pár drobných na chleba, takže vám většinou nevydají jakoukoli zhmotněnou kakofonii, se kterou za nimi přijdete. Zkrátka, nakonec vaše prvotní geniální představa může skončit změněna k nepoznání pod tlakem nesčetného množství kompromisů. Dnešní doba vám naštěstí nabízí velké množství možností a prostředků, jak se většině těchto kompromisů vyhnout. Když budete dostatečně zruční, chytří a učenliví, můžete si i profesionálně znějící nahrávku uklohnit v pohodlí vašeho domova. To vše za zlomek financí, které by byly vynaloženy, pokud byste prošli celým tím běžným soukolím nahrávání desky, tak jak ho hudební průmysl zná. Zní to trochu jako upoutávka z teleshoppingu a možná teď čekáte, že vám nabídnu nějaký Instant Music Accelerator home edition za pouhých … (dosaďte libovolnou čtyřmístnou cifru ve stylu baťovských cen). Jenže ono je to trošku jinak a Petr "Blackie" Hošek, mozek a duše projektu Cales je toho důkazem.
Veškerou hudbu a texty na nové album si napsal sám, vše si taky sám ve vlastním zázemí nazpíval a nahrál (velká poklona), navíc si to i celé zmixoval, zmasteroval a postaral se o grafické ztvárnění bookletu. S přihlédnutím k profesionálnímu dojmu, který z výsledného produktu dýchá, zkrátka nemám slov. Kdejaká větší ryba v českém hudebním rybníku by si o podobném výsledku mohla nechat jen zdát. Pojďme ale

k samotnému hudebnímu obsahu, který vás bude asi zajímat více.

Materiál obsažený na KRF je svým pojetím velmi podobný předchozímu instrumentálnímu kotouči Savage Blood s tím rozdílem, že je zpívaný, a to jak jsem už zmínil, poprvé samotným Blackoshem, ne DeSedem ani Skunym jako v případě předchozích desek. Musím ale přiznat, že mi to přijde jako největší slabina alba, protože zpěv, ač obstojný, nezní v porovnání s původními zpěváky v řadách Cales tak kvalitně a dotaženě a samotný Blackie si je toho možná tak trochu vědom, poněvadž zpěv je, zvlášť v některých slokách, ve výsledném mixu celkem upozaděný.
Hodilo by se zmínit, že, stejně jako jsem na to poukázal v případě posledních Immortal, je z hudby patrný velký vliv Bathory (v tomto případě samozřejmě zejména jejich vikingské tváře) a folkové hudby, řekl bych, že spíše té slovanské než keltské. Nevím, jestli je to způsobeno přímo tím hojným zastoupením folkových motivů v kytarové hře, ale KRF na mě po hudební stránce působí hodně optimisticky, a i když je uvařeno z klasických ingrediencí Cales, tak se přiznám, že mi tam chybí jakási melancholická majestátnost a epičnost, kterou (snad jen kromě Uncommon Excursion) disponovala všechna předchozí alba. Svou náladou tak evokuje spíš rozjařené večerní chvíle v krčmě s družinou a svolnými děvčaty u korbele pěnivého moku nebo návštěvu jarmarku v podhradí než spanilé válečné nájezdy či pouť osamělého udatného bojovníka podzimní krajinou. Výjimku jsem v tomto případě našel asi jen v závěrečné Magnificent Masterpiece of Apocalypse a trochu v šesté Legacy of Honour. Tuhle přítomnost pozitivních nálad a "vibrací" jsem sice zmiňoval už v recenzi na předchozí Savage Blood a ta podobnost mezi oběma nahrávkami je zřejmá, ale "Divošská krev" je jaksi barvitější a připadá mi, že se za srovnatelných podmínek povedla lépe, hlavně po skladatelské stránce.
Dle mých osobních měřítek bych tedy novinku nezařadil na vrchol tvorby Cales,

přesto Blackosh znovu přišel na trh s kvalitní dávkou neotřelé hudby ovlivněné dávno zašlými pohanskými časy a opatřenou navíc skvělým masivním zvukem a produkcí, která je v našich luzích stále ještě jevem spíše ojedinělým. CD je navíc stejně jako jeho předchůdce vybaveno datovou stopou s videem z nahrávání, texty, bohatou kolekcí fotografií, rozhovory, biografií a v neposlední řadě detailní výbavou Blackieho Descent studia - pro případ, že byste to chtěli zkusit jako on…