Poté, co Blackie před čtyřmi lety v rámci svého projektu Cales překvapil veřejnost albem Uncommon Excursion, charakterizované stylovým odbočením směrem k odlehčenějším a "písničkovějším" rockovým formám, na novince Savage Blood se opět vrací k pohanské a přírodní tématice a zasněnějším náladám. Tak... a tady by mohla recenze vlastně skončit.
Jenže ono to zas tak jednoduché nebude a odbýt nový počin bývalého kytaristy Root touhle

jednou větou by bylo i tak trochu křivdou. Savage Blood je sice svými motivy a celkovou náladou nejpodobnější prvním dvěma deskám, respektive nejvíce asi průlomové The Pass in Time, ale je znát, že je od sebe v diskografii dělí klín v podobě právě Uncommon Excursion. Oproti "Průsmyku v čase" je tak méně doomové a ačkoliv je album zahalené do typické atmosféry plné melancholie a mystiky, vyzařuje jakýmsi pozitivním duchem. Z čerstvého počinu je sice trochu znát, že Mr. Hošek už pravděpodobně nedisponuje takovými časovými možnostmi jako v dobách The Pass in Time a novinková věc tak působí jaksi úsporněji a méně výpravně, ale vAčkoliv album dokáže člověka chytnout do svých spárů hned na první poslech, je aranžérsky i skladatelsky dostatečně promyšlené a nevyjeví vše hned na první poslech, naopak, dává prostor k postupnému odkrývání. A především zve k dalšímu poslechu.žádném případě ne odfláknutě. Blackosh si opět nahrál v podstatě všechny nástroje sám a mám za to, že se postaral i o programování bicích a perkusí. Což ale obnáší i to, že deska je v podstatě čistě instrumentální a jedinou možnost zaslechnout lidský hlas přináší asi jen jedenáctá Groves of Infinite Reminiscences, ale stejně se jedná "jen" o pár tónů, které zní jakoby byly zapěny ústy jakési smutné víly odkudsi z dáli ze skály (docela by mě zajímalo, zda hostovala nějaká zpěvačka, nebo to Blackie vystřihl z nějaké jiné nahrávky). Deska je dostatečně barvitá a osciluje mezi energičtejšími kousky plnými výborných riffů a chytlavých motivů s občas folkovými inspiračními zdroji (Volk Tektosag, Depredator, Insurgency, a vlastně i úvodní Transfer) a jemnějšími a poklidnějšími skladbami, které oplývají opravdu kouzelnou atmosférou nostalgie a pohasínající přírody a tím se naprosto přesně strefují do nálad současných podzimních dnů.

Jinak můžete očekávat znovu vysokou kvalitu na poli instrumentálním i aranžérském, chytlavou kytarovou hru s akustickými vstupy či povedenými klávesovými aranžemi a motivy, tuhle hravými, jinde majestátními. Ačkoliv album dokáže člověka chytnout do svých spárů hned na první poslech, je aranžérsky i skladatelsky dostatečně promyšlené a nevyjeví vše hned na první poslech, naopak, dává prostor k postupnému odkrývání. A především zve k dalšímu poslechu. A přestože je instrumentální, tak při poslechu nenudí, ale na druhou stranu člověka ani neruší, pokud si ho pustí při práci. Například při psaní recenzí, třeba na nové album Cales...

P.S: Kromě několika promo obrázků a videa z natáčení nového alba je mezi bonusy na CD i "low-budget" videoklip k písni From the Bosom of Oblivion z alba The Pass in Time. Díky použitým přírodním scenériím opadaných stromů v oparech mlhy, či kapely hrající u zamrzlého jezera mu rozhodně nelze upřít působivou atmosféru, ale být Blackiem, příště bych si dal pozor na pobíhání po lese s mečem v ruce, protože to zavání úsměvnou reminiscencí na nesmrtelný klip nesmrtelných Immortal - The Call of the Wintermoon a ten je jedním slovem SMRT...