Nikdo určitě nikdy nepochyboval o Blackieho skladatelských kvalitách a kdyby, možná právě proto je toto cd po hudební stránce trošku jinam. Již první kontakt, tedy vizuální podoba disku, dává své jasně najevo, a já jsem “plameňáka“ asi správně nepochopil. To ale neva, protože layout a vše okolo je jinak supr.
Na třetím cédéčku Cales se nám mr. Hošek tedy mírně odklonil, ale ze všeho stále leze jeho zřetelný rukopis a muzika i tentokrát je cool, i když uhla dejme tomu směrem kytarového hard(heavy) rocku až snad i big beatku, který si zahrává s mnoha odstíny nejrůznějších atmosfér. Všechny riffy jsou úžasně jednoduché a jednoduše úžasné s perfektním citem pro rytmiku, jakožto ona sama (jakbyne, když na sesli opět sedí Evil Kostelňák). Deska je protknuta takovou tou Blackieho harmonickou mystikou a spoustou podbrnkávek, které jsou častou oporou hlavního riffu nebo dokonce jím samotným a krom trochy kláves samozřejmě i atmosférickým spolutvůrcem. Album má super spád – střídají se svižnější (mě více sedící) a pomalejší/klidnější skladby, což také nakopávají skvělé a snad až i bravurní střídající se hlasové linky Skunyho (Sad Harmony) & Aleshe (The Squirm) a občasně doprovázející Zuzky Lípové (Dying Passion) - všichni tři jsou pro mě ohromným překvapením!
Co bych ještě zmínil? V Days of Emptiness a Astral Traveller si vychutnejte saxík Rudy Cislera a před Up the Stream nezapomeňte nasolit křehoučké uprdnutí (já to nebyl!). Celé cédo se nahrávalo klasicky v Shaarku a má opravdu super zvuk a nebýt tak dlouhé stopáže, dal bych i víc. Ne, album nezačne nudit, jen si ho takto skoro nikdy vlastně nedoposlechnu až do konce a to mě séře, protože pak mám pocit, že jsem o něco přišel.

15 / 69:01