Je tomu už zhruba dva roky, kdy Carnifex oznámili konec. Celkem logickej vývoj kariéry kapely, jejíž kvalita měla strmě klesající tendenci. Netrvalo to však dlouho a ze stáje popravčího začali troubit na poplach, aby ohlásili kolosální comeback. Ten posiluje deska Die Without Hope.

Jejím hlavním problémem je absence jakýkoliv celistvosti. Vůbec nezní jako materiál, kterej kapela kolektivně složila se záměrem ho nahrát ve studiu. Slyšíme spíš zbytky a vymetený šuplíky, který měly být raději navěky zamčený.

Začátek přitom nezní nijak špatně. První Salvation is Dead se otevírá celkem slušnou kytarovou náloží, která se však velmi rychle vrací ke klasice. Klasikou nyní myslím vyčpělost dávno mrtvýho žánru. To je taky další položka na seznamu problémů alba. Posloucháme něco, co tu už někdy dřív bylo. V dobách svý aktuálnosti to něco šlapalo, ale efekt se ztrácel přímo úměrně tomu, čím víc dalších spolků používalo ty samý postupy.

Taky o odbíhání do různejch odnoží metalu si můžeme myslet ledacos. Jedna skladba je typickej lopatovej deathcore, vzápětí posloucháme něco, co by se za jistejch okolností dalo nazvat black metalem, občas vystrkuje růžky i melodickej metalcore. Různorodost ale nenese plody, je v rovině nerozhodnosti ve stylu „co tedy vlastně budeme hrát“. Pevnou deathcorovou hráz ale ani to neprotrhne a stále zůstáváme v žánru věrným rybníčku.

Nebezpečná podobnost s žánrovými velikány (občas tady silně zavání inspirace např. All Shall Perish) není v tom, že by je Carnifex jednotlivě
vykrádali. Carnifex totiž vykrádají komplexně celej deathcore, tedy i sami sebe. To v dc nejlepší prostě jen sebrali, slepili k sobě a šup s tim na placku. V jejich rukách se to ale proměnilo na zkopírovanou zbytečnost. Cokoliv osobitýho nehledejme. Takovej proces si můžeme vysvětlit dvěma způsoby. Možná v tom je kalkul, kdy chce kapela hrát to, co se dnes nejvíce poslouchá, nebo to byl čin z čirý zoufalosti, kdy muzikanti ztratili veškerou tvůrčí originalitu.

Pokračovat netřeba. Zdánlivě nejhorší deska Carnifex, předchozí Until I Feel Nothing, získala nástupce, jehož obsah je ještě o něco málo propracovanější volovina. Fanoušky deathcore nenaštve, ba naopak, v tohle určitě doufali. Doufám, že mi tak bolestnej poslech už ale Carnifex nikdy nenabídnou.