Loňské přijetí exotických Carnophage k Unique Leader Records by mohlo v mnoha pohledech představovat velmi chytrý nekonvenční tah, který by mohl ledascos napovídat o budoucím dění uvnitř Unique Leader. Tuším však, že i přes ambice a kladné perspektivní vyhlídky, kterými spolek okolo Berkana Basoḡla v rámci své první regulérní desky disponuje, nebudou Carnophage v kontextu technického BDM citování až tak často. I když právě spojení techniky, death metalu a Unique Leader je cosi, co vypovídá o kvalitách na první pohled. Nabízí se však otázka, u drtivé většiny debutů, jak to po stránce produkční dopadlo, protože právě debuty trpí v mnoha případech několika typickými vadami na kráse; od neprofesionální produkce přes rozvedení koncepce až k výslednému zvuku a vnějšího identifikačního aspektu. V tomto momentu lze říct, že právě vnějšek je to, co dokáže oslovit, díky vynikajícně odvedené práci Para Olofssona, vlastně kohokoliv a nestane se tak, že díky ortodoxně zvrhlému námětu; viz. Vulvectomy Putrescent Clitoral Fermentation desku bez adekvátního poslechu kdokoliv bez jakýchkoliv bližších ohledání odsoudí.
V rámci zvukových možností se kapela v prosinci 2007 odevzdala naprosto neznámé

studiu Midas'in Kulakligi, které s následným masteringem Erkana Tatoglu obdrželo zvuk se skandinávským feelingem kombinující v sobě severské a zámořské ingredience; viz. Spawn Of Possession Noctambulant. Kdo by však hledal až do hloubky signifikantní rozdílnosti, našel by jistě další rozdílné teorie nejenom z hlediska použité koncepce postapokalyptického projektování blízké budoucnosti, ale také z hlediska inspiračních aspektů, které pro mnohé mluví jasně zámořským dialogem; Suffocation, Deeds Of Flesh, Severed Saviour. K této trojici lze přimíchat i další dvojici, a to protinožce Psycroptic s ostrovany Beheaded. V tento moment bychom mohli být v rámci vypisování inspiračních motivů vcelku kompletní.
Pokud bychom však hledali individuality, na kterých lze demonstrovat ony inspirační vlivy, museli bychom nahrávce a poté jednotlivým pasážím věnovat pozornější poslech. Na poli tak pestrých technických partikul je však jakákoliv orientace velmi obtížná. I když právě v kontextu Carnophage nehraje hlavní roli rychlost, která se v rámci Odious Mortem tváří přesvědčivěji než sériový vrah, nýbrž kreativní důvtip a důraz na originální individualitu každé z osmi skladeb. Bicí, jak jsme u mnoha podobně situovaných kapel zvyklí, tu v tento moment nehrají tu hlavní roli a z ofenzivního přímočarého tahu na branku se stává poněkud duchaplnější preciznost. Kapela se zásadně vyhýbá sebemenšímu množství fádních motivů a pohrává si i s melodikou, která se odráží především v rámci sólových kytarových aktů; viz. No One Forgotten, Corpsefield a především vynikající závěrečné vypalovačky Anomalistic Resurrection. V tomto měřítku si kapela dozajista polepšila o stupínek výš, a tak je možné v každé skladbě sledovat kytarovou stupňovitost, melodickou souhru dvojice kytar a proměnlivostí tempa. Z hlediska kompozičních proporcí se kapele podařilo i bez asistence profesionálního producentského dohledu vytvořit sourodý celek, který se na první pohled může tvářit přesně naopak. Po této prvotní reakci, která se s dalšími poslechy postupně vytrácí, se na scénu dostavují ony detailní struktury, kterých si lze při prvním poslechu jen stěží všimnout, viz. basová linka Clandestine Depravity. Dokonce ani délka zde není na obtíž, a tak se skladby hned v pěti případech nebojí překročit čtyřminutovou hranici bez toho, aniž bych byl nucen se potýkat s fádní strukturovaností nebo dokola přehrávanými motivy; za zmínku však stojí Blood Commander, na které se pětiminutová délka bohužel podepsala.
Hlavním rozeznávacím elementem jsou tedy kytary, ale co zpěv? Oral (ex-

Cidesphere) ani původní hrdelník Berkan (ex-Solitude) se nebrání kladnému vztahu k Franku Mullenu (Suffocation), a tak se v mnoha momentech lze setkat právě s Frankovými dvojníky. Ve výsledku je nutné říct, že i díky zdvojeným pěveckým linkám, kdy jsou od sebe obě linky na první poslech jen těžko rozeznatelné, se zpěv jako takový snaží pracovat hned v několika hlasových polohách a na základě několika pěveckých poloh. Z mého pohledu není však právě zpěv jednou z těch silných stránek jinak precizní instrumentální souhry, kterou uzavírá hororová atmosféra závěrečné pompézní skladby Anomalistic Resurrection.
Carnophage jsou novou tváří na poli technického death metalu a deska Deformed Future // Genetic Nightmare je i přes svojí prvopočáteční chaotičnost velmi koncentrovaným a vyrovnaným dílem, které dokáže oslovit poměrně velkou sortu deathmetalových posluchačů. Nutno však podotknout, že posluchačů trpělivých a chtivých objevovat inovační aspekty, kterých si bázlivý posluchač jen stěží všimne.