CATTLE DECAPITATION jsou tací zlobílci. Jejich poslední album The Harvest Floor sklidilo od sebezvaných kritiků vesměs kladná hodnocení a od následovníka se tak očekávalo mnohé. Monolith of Inhumanity patří mezi mé nejočekávanější desky letošního roku a jelikož si umím vybírat, i výsledek stojí za povšimnutí. Samotný žánr death/grind sám o sobě nabízí posluchači obrovský prostor pro jeho představivost. CATTLE DECAPITATION se tohoto usměrnění, stejně jako na desce minulé, chopili vskutku profesionálně a výsledkem není nic menšího než jedna z desek roku, ačkoliv letošní topka bude obzvláště tučná.

Na Monolith of Inhumanity je nutno vypíchnout především zpěv. Travis se i bez dnes tolik běžných krabiček dostává do neskutečně famózních a běžnému posluchači neuvěřitelných poloh, kdy střídá klasický deathový vokál s tím typickým, apokalypticky vyznívajícím skřehotem, jež normální člověk není schopen vyplodit ani v případě nejzazší katastrofy. Už jen fakt, že daný styl vokálu je nazpíván živě, přidává kapele na osobitosti a nezaměnitelnosti. Tím však Travisův vokálový rejstřík nekončí. Od hlubokého growlu s klidem pospávajícího nádražáka přejde k agresivnímu řevu a ani twitterovský ptáček nepípne na protest. Co však dělá hudbu CATTLE DECAPITATION hudbou ojedinělou je celková kompozice skladeb. Bicí jsou tentokrát mnohem lépe nazvučeny, basička náramně duní (a je parádně slyšet) a tomu všemu vévodí vynikající riffáž v podání pana Elmora.

Málokterá kapela dokáže vrýt se do paměti posluchače jinak, než jen typickým vokálem. U CATTLE DECAPITATION toto však neplatí, po několika posleších si vybavuji každičkou notu kytary i basy u každičké skladby. To ovšem nesvědčí o jednoduchosti poslouchaného materiálu, ale o dokonalé fúzi nástrojů v slyšitelně vynikající celek. Deska má krapet až CEPHALIC CARNAGEovský nádech, čemuž notně dopomáhá právě první skladba The Carbon Stampede, v níž hostují nynější i bývalí členové této formace.

Deska se zdá býti stejně vyspělou, jako je její předchůdkyně, avšak právě naprosto nezaměnitelný a současně proměnlivý vokál Travise Ryana dělá z Monolith of Inhumanity jednu z nahrávek, která si nepřeje být zapomenuta a bojuje za své zapamatování všemi možnými prostředky, především tím nejjednodušším a zároveň nejúčinnějším, a to zábavností. Pokud deathový fanoušek hledá oživení v jemu známém žánru, právě CATTLE DECAPITAION disponují takovými donucovacími prostředky, které zmíněnému posluchači nedovolí přeladit bradavku na jazzovou stanici.