Jejej! Nechce se věřit, ale od momentu, kdy se mi tenhle kotouček (na nějž tip vzešel z jinak přínosného, ale tři ze čtyřech hodin již tradičně příšerně moderovaného pořadu Hard and Heavy) poprvé rozjuchal v kolovrátku a řekl si tak o následující řádky, už zas uplynul půlrok... Takže, pro ty, co dosud neslyšeli, alespoň pokus o symbolické předání štafetového kolíku, popřípadě námět na hudebně rozhodně nepromarněný čas.
Coheed & Cambria existují pod tímto názvem od roku 2001 (od vzniku v r. 1995 do té doby se jmenovali Shabutie) a aktuální studiovka je jejich třetí během čtyř let.

Přiblížení tvorby jako mix zpěvnějších okamžiků Rush a emo muzicírování (naštěstí ne tolik, aby C&C do onoho někdy krapátko přeceňovaného trendu zabředli), použité ve výše zmíněném pořadu, je vcelku trefné v prvním plánu. Ve skutečnosti je tam toho mnohem víc, přesněji skoro všechno. Jenom na okraj: folkové momenty, kterými by se jistě svého času rádi oháněli i bardi Simon & Garfunkel, místy až thrash/HC kytary zcela přirozeně přecházející do zdravě bluesově zemitých nálad, špetička symfonična, řízný popík, artrockové pasáže, ždibíček country juchandy... A tím vším se linoucí zlatá nit výborného zpěvu (Claudiu Sanchezovi, skoroklonu Buzze z Melvins, s ním vypomáhají všichni zbývající členové C&C), velkého talentu, citu pro melodii, práci s písničkou a slyšitelné radosti ze hraní. Pozadu nezůstává ani textová složka, jejíž frak svým střeleným koncepčním námětem hudebnímu doprovodu padne jak ulitý.Že to všechno dohromady a při neskromné stopáži desky nemůže fungovat?
Jinde možná, ne tak u Coheed & Cambria, jejichž zdravě ulítlé a velmi životaschopné vize můžou tvořit kulisu gymnaziálního mejdanu stejně dobře jako oblažovat národ těch největších hudebních hnidopichů nebo být inspirační studnou pro zástupy muzikantů. Tahle deska je zkrátka moc pěkná.