Pyrenejský poloostrov pro mě zatím rozhodně nebyl zdrojem nějakých příliš zajímavých objevů v rámci extrémnější muziky, sběr kovů omezen víceméně jen na Continuo Renacer z Madridu, zbylá víka od kanálů jsou poctivě zatěžkány vahou flamenca, jazzu, a tak mě Concealment ze Sintry překvapili o to příjemněji, další uvolněný poklop do sběrny a hurá pro lahváče. Přitom tenhle poklop se neuvolnil nedávno, naopak už Concealment na portugalské scéně prochodili od roku 1994 pěkných pár podrážek, ovšem plodnost mezi jejich silné vlastnosti ne tak úplně patří. Podle všeho za třináct let brouzdání po ulicích před dlouhohrajícím debutem stihli vydat jen dvě dema a jedno ep, což do budoucna šanci brzké vydání dalších zvuků výrazně snižuje, nezbývá než doufat, že Leak odpálil novou éru kratších čekacích intervalů.

Experimentální hardcore/metal se v poslední době čím dál tím více stává synonymem pro chaos a nepořádek, zběsilé a zběsilejší běhy kytar, zasekané a zasekanější rytmy, různě namíchané kombinace mezi TDEP, Norma Jean a Psyopus, experimentalita se tak paradoxně ztrácí a nahrazuje ji kopírování svých oblíbenců. Concealment se ale svým přístupem od hlavní masy stále mladého, nicméně už dosti přesyceného žánru rázně oddělují. Kde většina nových přírůstků kvůli snaze o co nejkrkolomnější, nejchaotičnější pletence trpí absencí atmosféry, generickým zvukovým kabátkem a emoční vyprázdněností, Concealment volí postup opačný. Složitost podřizují jednolité zatěžkané atmosféře, kde sice rytmická variabilita a agresivní drncavé riffy nechybí, nicméně nejsou základním stavebním materiálem. Už od prvních hrábnutí do strun vás vysávají emočně vypjaté hlukové stěny, ocitáte se pod stísněně éterickou, depresivně hypnotickou dekou, která se během stopáže zvedne jen zřídka, nádech nádech, a znovu tma, tíseň a lapání po dechu.

Podobným směrem stranou hlavních mas se vydali i nedávno recenzovaní Benea Reach, jednoznačně nejbližší dílko, které mě při poslechu Leak napadá. Narozdíl od norských kolegů se ale Concealment snaží o větší variabilitu, což jim pomáhá rozehnat postupně stále silnější ubíjející odér (i když výraznějších, vybočujících momentů o něco víc být mohlo), který žel ke konci Monument Bineothan dokázal poslech zlehka nudně otrávit. Po krásně procítěné šestce Inmost zvlhnou trenky a do pochmurné atmosféry Leak se znovu milerádi ponoříte, a když už ke konci začíná docházet dech a do svalů se rozlévá kyselina mravenčí, přijde nasypaná Catalyst a rázně vás postaví na nohy. Díky tomu si pak můžete závěr poklidně vychutnat bez jediného uzívnutí, mňam.

Concealment na svojí novince přinášejí alternativní a skutečně experimentální přístup k v současnosti až zhoubně bující hudební škatulce za to si vysoké hodnocení zaslouží. A pokud příště přisype ještě o pár výraznějších momentů navíc, můžou se dít věci...