Poslední opus Converge po splitu s Agoraphobic Nosebleed – podle mě jejich nejhorším úpadkem - se jmenuje Jane Doe. Co zaujme na první pohled? Nádherný booklet, po grafické stránce úžasný! Dvojelpo ještě lepší!
Napřed co Converge hrají – šílený metal/hardcore, v kteréžto škatuli platí za legendu, takže přirovnávat je k Botch či Coalesce je celkem divný, ale budiž. Další se nabízí srovnání s Dillinger Escape Plan, ale ti jsou přece jen technicky o něco výš.
Converge jsou náladoví, smrtelně chladní, najednou zase horečně sálají. Těžko se popisuje, co se tu vlastně děje, většinou je to obrovský chaos, kde se mísí metalující basy a psychedelickými motivy vysoko naladěných kytar. Ale pozor, tak je to jen u některých skladeb. Jindy je to noisově zmáklé blues (4), a zase jindy neuvřitelná noise/sludge onanie (9), po které sem si napoprvé musel léčit uši tichem. Pak song kterej zní jako živák – otřesnej zvuk, obrovská energie (10). Následuje kytarová extáze s běsnícím zvukem a vyložene Dillingerovským motivem. A pak zas metalovej nálet ve stylu Slayer, ovšem zbrutalizovaných. Nepřeslechnutelný je i vliv klasického HC.
Takže si vyberte. Ale nejradši si to prostě poslechněte na mp3. Ovšem nesuďte zbrkle, protože skladby jsou fakt extrémně různorodé! Můj favorit je numer 11, Thaw. Tomuhle já říkám EMO!
P.S. Přiznám se, že tuhle recenzi píšu především proto, abych aspoň pár z vás vytáhl na koncert Converge v Praze 10.10.2002 Pokud vůbec bude vzhledem k problémům na Sedmičce.