Myslím, že nebude fanouška grindcoru, který by neznal tuto kultovní bandu Italů. Jejich agresivní grind/punk/crust drtí posluchače už od neuvěřitelného roku 1988, kdy se kapela zformovala. Za tu dobu se dostali do podvědomí snad každého fanouška extrémní muziky. Čeští fanoušci je mohou dobře znát i z koncertních podií (viz. Obscene Extreme) a myslím, že zde Bastardi mají poměrně silnou fanouškovskou základnu.
A co že to tu máme za cd? Obscene Prod. nám nabízí reedici této drtící desky,

která navíc obsahuje spe-ciální bonus v podobě živáku z Obscene Extremu 2003. Co o této bandě psát, snad jen, že jejich spíš oldschoolově pojatý grind v sobě nese i vlivy punku, což je zřetelně slyšet hned v první skladbě Fear in the Square of the Dead, ale i po celý zbytek alba. Hrdelní projevy jsou zde dost rozmanité – k slyšení je samozřejmě jak punkový, tak i grindový (jak hlubší kanál, tak i vyřvanější) a sem tam i nějaké různé pazvuky. Taková sedmá The Mushroom Diarrhoea nám ukazuje, co by se asi stalo, kdyby jste smíchali Isacaarum třeba s takovými Uncurbed. Cripple Bastards navíc sem tam oživují svoje skladby různými melodickými vyhrávkami, hopsačkami nebo zvolněním tempa. Rytmika je vůbec docela nápaditá a pestrá, rozhodně se nejedná o nějakou tupou odrhovačku, co jede furt dokola v každé skladbě. Kytarové melodie jsou chvílemi dost nečekané a překvapivé, a oživují hudbu CB skutečně mírou vrchovatou. Délka jednotlivých skladeb se pohybuje v průměru kolem 1 minutky a tak to krásně utíká a odsejpá a člověku nezbývá než si podupávat do rytmu, protože tohle je vyloženě hudba určená pro pořádné pařby a živé vystoupení. To pak síla a agrese CB musí vyniknout ještě mnohem víc.

Dvacátá skladba je opět Fear in the Squats of the Dead, ale už v živé podobě a nutno dodat, že na živák je zvuk ještě docela v pohodě. Oproti albu je to víc zahuhlané, ale zase mají songy jinou atmosféru, takže mi ani nevadí, že už nějakou skladbu slyším podruhé. Mezi další skladby, co můžeme zaslechnout jak v první, tak i v druhé „části“ cd, patří např. When Immunites Fall, která je spíš hodně grindová a až v závěru se objeví i punkový zpěv, nebo Cardboarad, která svými úchylně-rytmickými vsuvkami poslech opravdu oživí. I Hate Her je zas spíše punková vyřvávačka.
Rozhodně příjemná deska, která by měla potěšit svou zábavností, úderností, chytlavostí a nadhledem – je vidět, že CB už na scéně nějaký pátek jsou a umí v tom chodit. Kvalitní práce.