Tak nad touto recenzí jsem strávil mládí. Toto je asi sedmý pokus. V hlavě mám už z několika desítek poslechů Merizo Nanen docela slušnou díru. Naštěstí menší časový odstup mi pomohl k tomu, abych si ujasnil některé postřehy, které mi probleskly hlavou během prvních poslechů. Předem si musíme ujasnit to, že Dark Gamballe patří mezi mé oblíbené kapely, především stejnojmenná deska a následující Robotory už byla říkejme tomu třeba 'uhlazenější'.

Novinka, jde v 'uhlazenosti' mnohem dál. Vše napověděla již skladba na kompilaci Proti proudu (doufám, že se tak jmenovala) - Tatadada tada datada. Co 2. skladba na Merizo Nanen naznačovala na kompilaci, to kompletní deska jen potvrzuje. A stačí jen jedno slovo, jméno - Lucie.

Ať to zní možná ošklivě, je to tak. Nechci říct, že se DG Lucii nevyrovnají, ale oproti popové Lucii, jsou DG ještě hodně nedokonalí až prvoplánovaní, i když, jak už jsem zmínil výše, se to na první poslech nezdá. Mluvím zatím především o produkci. Hned mě zavalte kameny, kolik má na nahrávání Lucie a kolik DG... Ale abych nebyl zas tolik negativní, tak musím přiznat, že se mi DG libí. Pravda, na živo mi přijdou zajímavější a údernější, kdy ta opravdu tvrdá kytarová riffáž (čerpající především z hard rocku - viz hlavní riff v již několikrát zmiňované tatadada tada datada - jakoby oživli legendární Led Zeppelin). "10" mě taky baví, jeho hlas je opravdu skvělý, snad jen texty měly zůstat v gamballštině. Některé obraty mě opravdu dostávají...

Celkově deska nudí, ovšem když si pustíte jednotlivé songy, tak se vám rozhodně musí líbit. Oblíbené skladby Tatadada... a Můry, které jsou obdařeny docela pěkným klipem...