K Darkest Hour se dá přistupovat z několika úhlů. Můžeme je brát například jako dokonalé řemeslníky, jako bandu alko-punkáčů, jako lehounce zádumčivé podivné thrashery s citem na silné melodie, jako Američany, co hrají melodický death metal po švédsku, či jako veličinu hc scény. Dle mého jsou všechny tyto názory opodstatněné a zajímavě se spojují a doplňují. Kapela známá i díky častému koncertování stejně jako rychlým rifům a sólům nebo čichem na hitové melodie a refrény, se stala v oblasti tvrdší muziky uznávaným pojmem. Sedmá deska The Eternal Return, jež nevznikla pod taktovkou hvězdného Devina Townsenda jako někteří její předchůdci, představuje lehké odbočení k thrashi od hitovější hc polohy.

Nebudu zastírat, že k Darkest Hour mám vztah víceméně pozitivní. Právě cit pro strhující melodie (kdo dokáže zapomenout na „walking through the rain we'll see the beauty in life again“?) a pro silné momenty je přidaná hodnota, která mě k této veselé kapele přitahuje už nějaký ten pátek. Darkest Hour jednoduše ví, jak napsat dobrý song, z nové desky bych vyzdvihl především Death Worship, The Tides a Bitter.

Kytary jsou opět rychlé jako změny Dubaje a zachovávají si svou klasickou tvář i přes výměnu kytaristy. Sóla se ovšem posunula lehce epičtějším, rozmáchlejším, řekl bych severnějším směrem a mají větší prostor, což osobně považuji za negativum, protože ne vždy jsou motivy dostatečně nosné (např. Transcendence). Vokál se drží ve své klasické řvací podobě a bicí spolehlivě plní svou úlohu. Zvukově má deska zdařilý kabátek, což zřejmě nikoho nepřekvapí, možná se však nejedná až o tak zabijácké šaty jako měla Deliver Us.

The Eternal Return není jednoznačně hitová deska, především oproti dva roky staré předchůdkyni. Tento fakt a lehká zatvrzelost či sveřepost, zřejmě daná sadističtějším, thrashovějším rifováním, jsou zřejmě důvody, proč jsem k desce zpočátku přistupoval s nedůvěrou a byl jsem i lehce zklamán. Postupem času mě ovšem deska spíš přesvědčila a přetáhla na svoji stranu. Darkest Hour natočili nadprůměrnou desku, která fanoušky nezklame, i přestože dostat se do ní trvá déle, než jsme byli u Darkest Hour zvyklí.