DEEDS již nejsou těmi riskantními řidiči, kteří se téměř nikdy neohlédli do zrcátka za právě odehranou melodií. Nejsou těmi piráty, kteří si jen zřídka kdy objeli kolečko na kruháči, ale naopak bez včasného "varování" blinkrem strhávali volant vždy opačným směrem, než jste se obávali.

DEEDS nikdy nebyli skladateli hitů s jasnými refrény, jejich songy nešlo popsat nějakou rovnicí, či obstřihnout podle známé šablony. Jejich (ne)poznávacím znamením byly matematicky nepoměrným schizofrenním nepředvídatelným způsobem se rozvíjející riffy, zdrhající až kamsi za viditelný obzor, za kapacitu plicního objemu, a komplikující naposlouchatelnost. S rozmanitou rytmikou v úložném prostoru a předním pohonem dvou doplňujících se vokálů - Erikova murmuru a Jacobyho zvrhlého nemocného uslintaného gory poloječáku.

Předchozí Path of the Weakening mě bohužel minula, ale z doslechu mám zato, že deska byla pro některé, jakoukoli změnu netolerující, posluchače, pro svou uklidněnost či kompoziční zjednodušenost, určitým zklamáním. Byla-li Path.. krokem směrem k dnešní tváři D.O.F., nemohla být zklamáním, ale právě jen překvapením.

Na čtvrté řadovce (nepočítám-li vůbec první zářez - mcd Gradually Melted) Mark of the Legion se s úspěšnou manažerskou dvojicí Lindmark/Kingston spolčil odzkoušený robot, Mike Hamilton. Ale dost bylo formalit a už je ber (v případě D.O.F. - chval) hlava nehlava.

Neřekl bych, že až „Značkou legie“ se D.O.F. probojovali mezi celosvětovou špičku underground brutal deathu, tam jsou již od svého debutu, ale přesto, že je novinka moudřejší, vyzrálejší a, přez historicky nejvyšší nasypanost, jaksi usedlejší, naštěstí si nemyslím, že by se novinkou dostali mezi mediálně velké kapely. Přes, v porovnání s Trading Pieces či Inbreeding the Anthropophagi, až šedivou monotónnost dlouhých, opakujících se melodií, D.O.F. stále zůstávají pro průměrného fandu VADER, DEICIDE či KATAKLYSM, nepobratelnou a neposlouchatelnou kapelou.
DEEDS se učí, myslí na posluchače, kteří by si s nimi rádi přebroukali melodii, a tak se opakují a přehrávají. Přesto opakované a přehrávané kombinace melodií zkracují, dělí, prodlužují či spojují jejich (ne)zavedeným, těžko naposlouchatelným způsobem, takže, s prominutím, jednodušší posluchač sundavá sluchátka, protože je toho na něj moc a neví o co tu vlastně jde. Zkrátka nic pro Němce :)

Mark of the Legion působí jako chladná bezcitná přehlídka riffů, kde byste mohli jakýkoli riff z jednoho songu zkombinovat s jakýmkoli riffem z úplně jiného songu. Tento pocit industriální stavebnice podtrhují momenty, kdy se píseň třeba po 3 minutách ustřihne a po kratičké pauze pokračuje úplně jiným, dosud nehraným riffem, který se krkolomnou oblikou napojuje na jednu z hlavních cest nosných, již hraných, molodií.. Přes toto vřelé teplé aroma chemické laboratoře, kde se ve zkumavkách vyrábějí nové přírodně identické postupy, mají jednotlivé kousky nezastavitelný tah koňského spřežení odříznutého od okolního světa očními klapkami, a stupňující se napětí.

Rannou naštvanost a vzteklost vystřídala neotřesitelná sebedůvěra kamenných ksichtů prstem rozhodujících, kdo půjde pod gilotinu hned a kdo se bude ještě chvíli trápit.. D.O.F. zadupali na pekelný kanál a jeho víko jim bylo poodkryto, čímž celá deska nasmrádla temnou atmosférou. Bojový racionální brutal death. Přes přísnou funkčnost nahrávky postrádající jakékoli telecí něžnosti, je Mark.., oproti natrigrovaným Trading.. a Inbreeding.., přirozenější ale mohutnější.

Udělali jste si obrázek? Na zakázku, z technicky přesně popsaných elementů vybraných podle katalogových čísel, postavené death metalové album. M.o.t.L. je nejrychlejší, nejtemnější, nejzlejší a nejdotaženější deskou DEEDS. Věřím, že vývojové středisko D.O.F.headquarters stačí elasticky reagovat na nároky marketu, a že nová deska, která by se měla začít projektovat již během ledna 03, bude ještě "monotónnější", studenější a brutálnější. Strach nemám ani z 50ti minutové délky novinky při zachování klasického počtu devíti prototypů. DEEDS si o nic neříkají, neb respekt přímo přikazují.