Již zítra po dlouhých devíti letech dorazí ikona deathcore Despised Icon. Troufám si tvrdit, že ve své době byla nejvýraznější kapelou žánru a já si je cením ze dvou důvodů. Za prvé pro jejich muziku, která byla v ranku top, a za druhé pro jejich cit skončit v pravou chvíli, protože se žánr dostal do slepé uličky, z které se už nikdy nevymotal. Je ale pravdou, že tuhle scénu už nesleduji, stejně tak jako cirkusy Never Say Die Tour, na kterém se tu Kanaďani klubově naposledy objevili, ale hlavní jména už mi nemají co říct a žánr dle mého vyloženě drží už jen skalní fanoušci.

A právě pro ně je tu Beast. Od předchůdce ho dělí sedm let, vyšel vlastně dva roky nazpět celkem bez zájmu. Jednoduše se dá říct, že na Day of Mourning navazuje. Už na něm kapela dávala vale deathcoru jako takovému a plula vesele do deathmetalových přístavů. Copak plula, přímo uháněla. Na tom opět šestice staví, ostatně kromě basy jsou tu ti samí lidé, kteří tu byli před rozpadem, ale oproti předchozímu počinu je zde opět víc core prvků a v takové Bad Vibes se nebojí ani punkové tupačky. Přestože je rychlost úchvatná včetně opět skvělé práce bubeníka Alexe Pelletiera, moc dalších es už kluci z rukávu netahají.

Mám tím na mysli neurvalost až „přehnanost“ na deskách The Healing Process a The Ills of Modern Man, kdy jejich hudba řezala každou vteřinou. Spousty riffů natlačili do nejmenšího prostoru a breakdowny nebyly jen tak pro formu, ale spolu s vokály příslovečně vraždily. Přitom všechny ty prvky nezapomněli, např. výborná vokálová spolupráce obou „mcs“ v druhé Inner Demos, nebo breakdownové chrochtání v Bad Vibes, Time Bomb a titulní Beast. Všechno mi to ale zní až moc nalajnovaný, pro formu. Splnit žánrové normy a na viděnou u baru nebo merch table.

Deska jednoduše prolítne ušima bez většího povšimnutí a kromě pamětníků, dobře, kromě fanoušků, zřejmě širší cíl nezasáhne, což s odstupem oněch dvou let je asi i vidět. Konkurence v dnešní době je moc velká a kde kdo to drtí jinak, mnohdy i líp. Nicméně dnešní mladíci mohou Despised Icon děkovat za prošlapané cesty, jako oni předtím jiným.

Album Beast je přesto všechno hlavně návratovým dárkem sobě a fanouškům, ambice něco bořit nebo dokazovat nemá. Na druhou stranu si hodně cením toho, že se nepustili do žádných zběsilých pokusů s elektronikou, rapem a bůhví čím a drží se svého kopyta. Je to účinná a bezpečná sázka na jistotu, která bude tutově naživo makat perfektně.