S nevídanou skromností a nenápadností se pohybují po českém metalovém území. Majíce za sebou dvě velmi dobré desky, Created… z roku 2002 a o dva roky starší Hell Unleashed, obě vydané na Grodhaisn. Málokdo se o nich pak zmiňuje v kontextu toho nejlepšího v tuzemském death metalu, což je škoda, protože tam právem patří. DESTROYING DIVINITY si totiž s těmi nejlepšími absolutně nezadají.
Krátce do historie. Ratíškovická crew má v rodném listě rok narození 2001 a od samého počátku existence holduje tomu nejbrutálnějšímu metalu. Velkou

devízou skupiny je zejména zpěvák Erik, který svým projevem připomíná mnohem slavnější kolegy z mnohem slavnějších kapel. A o tom celá historka kolem nové desky DESTROYING DIVINITY vlastně je. Konečně je tady zase kousek, se kterým můžeme v pohodě za hranice, aniž bychom museli klopit zraky.
Třetí zásek Moraváků (mimochodem vydaný na americkém kultovním labelu Brutal Bands!) zdobí parádní obal. Pro někoho maličkost, ale u metalových CD naprosto zásadní věc. O ten se postaral slovenský DIS-ART design Jána Handzuše (MINDWORK, SAX nebo SMASHED FACE).
DESTROYING DIVINITY nezvali žádné hosty a přesto nahráli senzační desku. Ano,

točili ji osm měsíců. S několika přestávkami svou přítomností obšťastňovali Standu Valáška ve studiu Šopa. A co je rozhodující, vyplatilo se!
V čem vůbec tkví kouzlo téhle party? Proč si materiál vyhlédla firma, na které vydávají např. samotní „otcové“ slamdeathového subžánru DEVOURMENT? Odpověď můžeme hledat v jejich devíti skladbách. První, co mě v této souvislosti napadá, je naprosto brutální zvuk nahrávky. Ze Šopy proudí (už tradičně) vynikající sound, v němž prakticky nerozhoduje, o jaký styl se jedná. Z Lipova jde prostě kvalita. Body jdou oběma - jak skupině, tak studiovému mágovi. Další nezanedbatelnou položkou je přes vyhraněný styl Dark Future jeho poměrně velká pestrost. I když se dá jednoznačně hovořit o brutal death metalu, sem tam DD sáhnou do jiného metalového kalíšku. Právě prvky z ostatních stylů (které uslyšíte až po několikanásobném poslechu) dělají z jejich alba událost. Každopádně však budou mít největší radost příznivci výše uvedeného.
Z každého songu je znát, kam sahají kořeny skupiny. V jejich muzice je cítit vliv raných MORBID ANGEL nebo INCANTATION. Vyhrávají si, jako bychom byli někde v roce 1990. Má to svoji logiku, protože právě v této době vnikala drtivá většina zásadních deathmetalových nahrávek.
DESTROYING DIVINITY vlastně nepřinášejí nic nového. Od srdce tvoří původní muziku, avšak s novými rozměry. Zjednodušeně bych napsal, že jim to absolutně věřím

. Hodně dlouho jsem totiž neslyšel české album, které by mě takhle chytlo. Navíc nemám jediný problém se zvukem nástrojů, vše hraje jak má. Ale stejně nejvíc „ujíždím“ na Erikově hlasu. Začátek dvojky At War with Two Worlds (jedna z mých favoritek) nebo totálně největší pecka alba, hitovka Cult. A doslova si vychutnávám Name Written with Blood.
Mohl bych tuhle recenzi psát dál a dál… nikdy bych neskončil. Někdy se prostě stane, že máte větší radost z poslechu a zapomenete u toho psát. Tahle udička totiž zabrala na 100%. Ujistil jsem se o správnosti tipu na jedno z nejlepších alb letošního roku. DESTROYING DIVINITY jsou zatím krok před MELANCHOLY PESSIMISM, teď už jsou na tahu HEAVING EARTH. Kurva, to je ale pěkný rok!!!