Žijeme v moderní době, není proto divu, že k Dinosaur Jr. jsem se dostal skrze Twitter. „Zapište si do kalendářů 18. únor, Dinosaur Jr. v LMB“. A protože to mám u kapel, co vozí Silver Rocket, tak napůl, jal jsem je zkusit. Nebudu troškařit a beru rovnou celou diskografii, při které zjišťuji, že dinosaurům to hrálo už v době, kdy takový Twitter byl solidní sci-fi. Dinosaur Jr. jsou dle Wiki alternativní, nebo chcete-li indie, i když tohle označení mi k nim nesedí, rocková kapela. Svou první desku natočili v pětaosmdesátým doma za 500 USD, první „velkou“ desku o šest let později. Nejvíc mých sympatií si však získala Where You Been z roku 1993, který toho přinesl dost zásadního i v metalu. Kapela funguje do roku 1997 a pak se na deset let vytrácí. Šediny přibývají, ale prsty přesto svrbí a dinosauři to doma nevydrží…

Ať už člověk vybírá jejich desky náhodně nebo postupně a vnímá dobu, ve kterých vznikaly, respektive co všechno přinesly devadesátky v hudbě, a zároveň si člověk pustí aktuální, již loňskou, I Bet on Sky, nemůže si nevšimnout, jak jsou dinosauři ve svém projevu konzistentní a především stále sví. Sem tam šlápnout na plyn, sem tam zvolnit, ležérně se táhnout jak kouř od cigarety, nějaký ten vtípek, do toho nezaměnitelný hlas J Mascise. A to vše za neustálé plejády podmanivých melodií, lehkých kytarových motivů, které se umí „zvrhnout“ do „velkého opusu“, ale přitom pořád tak nějak zůstávat nohama na zemi. Kdo někdy navštívil své kámoše ve zkušebně a viděl je v procesu tvorby nové skladby, asi ví, o čem mluvím. Ten potulný a spokojený úsměv na tvářích, když se ten lehký jam vyvrbí, sklouzne do uvolněného proudu not, které vykrystalizují ve skladbu. Tohle kouzlo, to jsou přesně Dinosaur Jr. - v příjemné melodii se najednou zjeví úchvatné sólo, drží se, protahuje skladbou a pak je zase pryč a skladba plyne dál. Ten příměr kámošů, co mají kapelu, zde volím záměrně, protože tak na mě dinosauři působí. Parta od vedle, ke které chodíte na pivko. Panující veselá, nenuceně příjemná nálada. Sem tam nějaký ten smutek se najde, ale spíš bych ho vnímal jako melancholii, která se co nevidět rozplyne. Tak či tak atmosféra jejich desek je vždy uvolněná a to se dá bez výčitek označit za plus.

Od debutu uplynulo 27 let. Dalo by se tedy očekávat, že kapela bude tak nějak těžit z předešlých úspěchů a spokojeně stárnout, jenže jediné, co stárne, je J Mascisova mánička. Právě od svého návratu v roce 2007 s deskou Beyond se mi dinosauři jeví více energetičtější než v letech devadesátých. Desky od reunionu jsou přímočařejší, byť obsahují veškeré jejich ingredience. Stále je z nich cítit onen nadhled a příjemná nostalgie na vzpomínky z loňského léta. Přitom je I Bet on Sky svěží, podmanivá, kouzelná a návyková, neskutečně návyková deska. Na první poslech leckomu nemusí oproti předešlé desce sednout výraznější zvuk, virbl trochu tahá za uši. Ale po několikerém poslechu se to hezky srovná a nota k notě vesele sedne. Kupříkladu krásně zpod prahu vylezou klávesy v Stick a Toe In. Nápaditá Rode mi, nevím proč, připomíná nějaký looney tunes animák. I Know It Oh So Well prozměnu odpolední surfovaní, které jsem nikdy nezažil na moři, u kterého jsem nikdy nebyl. Poslední See It on Your Side je vlastně taky hříčka. Skladba mimoděk začne sólem, sloka je refrénem skrze sólo, a sólem to zas celé skončí; jinak, než takhle otočeně, tuto skladbu nemohu vnímat.

Jak jsem zmínil je to dost návyková deska a jednoduše zaleze pod kůži. Sólování celkově, je u dinosaurů kapitolou samou o sobě - nikde jinde jsem za poslední dobu jich neslyšel tolik nekýčovitých. Možná jich je poměrně hodně, ale na správném místě, tam kde mají být. Bez kýče, bez prvoplánovitosti. Prostě řečeno: Dinosaur Jr. skládají písničky a v tom je to kouzlo a vtip zároveň. Za ohromnou muzikálností se schovává tolik emocí, asociací a vzpomínek. Nevím, jak to tahle prošedivělá, plešatá kapela řádící na kole a prkně dělá a vlastně asi ani nechci o to kouzlo přijít.