Sypati si popel na hlavu je třeba v případě opomnění této nahrávky, původně bylo myšleno sepsat pár vět po koncertě, na který jsem plánoval před Ježíškem jít, leč okolnosti nepřály a doručené promo upadlo do víru zapomnění.
I když úroveň české tvrdší scény jde nahoru, mívám ke kapelám, které vůbec neznám, velkou skepsi, obzvlášť, pokud se jedná o žánr hardcore/metal. Ventilace stokrát ohraných postupů zahraničních idolů se bandzonem jenom hemží a tak je příjemné, když k tomu někdo přistoupí tak nějak po svém. To je případ právě pražské Diphterie.

Skočný metalcore, dalo by se říct. Deska ale skrývá mnohem víc překvapení a nápadů než se na první pohled zdá. Kytarové party v hávu silného (dobrého) zvuku schovávají příjemné hraní si s jednotlivými riffy, vycházejí sice z klasických postupů stylu – například breakdownů, ale nabízejí i víc. Třeba lehce disharmonické postupy a hlavně vícero technických kudrlinek, nebojí se tak experimentovat a do svých kompozic zamíchávat složitější prvky, přesto vše nezní nikterak odtrženě od zbytku hudby, ale tvoří kompaktní celek spolu s basou a

bicími. K těm není moc co dodávat, dodržují standard započatý u kytarových partů. Bicí neustále pumpují čerstvé tempo a udávají rytmus celé desce a pětistrunná basa s Ampegem v zádech umocňuje už tak mohutnou práci kytar.
Pokud se mám pozastavit u zpěvu, tak jsem mírně v rozpacích. Kladem je určitě jak anglická, tak i česká strana prezentace textů, leč v některých pasážích je vokál tak zapasován do hudby, že mu není rozumět - tím chci říct, že není rozumět, jestli je to anglicky nebo česky (výjimkou jest skladba Proč). To je škoda. Zároveň je bohužel chybou, že texty nejsou na CD uvedeny a na bandzone profilu je najdeme jen ke skladbám Mexico, Arms of God, Welcome the Hell a Kráčím v temnotě, přesto si dokážu díky naléhavosti, nervnosti a agresi projevu Čerwa domyslet motivy sklíčenosti, frustrace a podobná témáta. Ostatně, název desky víc než napoví.
Výsledný derivát zúčastněných přinesl zajímavou kompozici skladeb nabízející pro každého něco, skladba Proč je jasnou HC rozpalovačkou pro kotel, skladbu Nepřítel by neměli odmítnout žádní deathcoroví fanoušci a pro náročnější je tu kupříkladu desku otevírající Claustrophobic nebo Mexico. Diphteria si dokázala vzít od svých vzorů a oblíbenců inspiraci (nikoliv však vykradením jejich postupů) a naservírovali tak slušnou porci tvrdé hudby.
Po bližším ohledání profilu kapely bylo překvapivé zjištění, že

Claustrophobic je deskou debutní. O to víc je potěšující, jak deska zní, nejen zvukově, ale i sehraností všech zúčastněných. Zajímavé bude kapelu nadále sledovat, kostky jsou vrženy dobrým směrem. Mile překvapujících 7/10.

Claustrophobic se dočká oficiálního křtu 27.3. za účasti kanadských Fuck The Facts, nezmeškat!