To, že italská metalová scéna je mekkou epigonů Helloween, Gamma Ray a dokonce i svých vlastních kapel, je všeobecně známá věc... Ovšem skutečnost, že se špagetožrouti čas od času pochlapí (a to doslova) a dokáží světu předhodit něco o několik tříd kvalitnějšího než béčkový speed & power, už tolik ve všeobecném podvědomí zakořeněna není. Jedním z posledních počinů, které potvrzují tu druhou, méně dokazovanou tezi, je nejčerstvější výtvor z tábora Disarmonia Mundi.
Tento (v podstatě dvoučlenný) projekt si již od svého debutu Nebularium (2002) razí cestu křovisky současné hudební džungle ve jménu moderního melodického metalu s výrazným podílem švédského death/thrash metalu a dokonce i progresivních vlivů, což je dohromady na Apenninském poloostrově jevem téměř unikátním. Širšímu zájmu veřejnosti se těší ale až od dvojky Fragments of D-Generation z roku 2004, hlavně díky vokální účasti samotného Björna "Speed" Strida (Soilwork). No, zájmu...spíše "zájmu", neboť přes veškeré kvality byli a jsou ve většině hudebních médií s přehledem ignorováni a příliš se o nich nedočtete, což lze přičíst na vrub také naprosté koncertní neaktivitě.
Páteří, mozkem, a míchou celého projektu je kytarista, bubeník, basák, částečně i zpěvák, skladatel, producent a... no, naštěstí už nic dalšího, jménem Ettore Rigotti. Prostě takový italský multitalent a multiblázen. Jeho vklad potom doplňuje zpěvák Claudio Ravinale, který se postaral o ten drobet, co na něj zbyl, čili zhruba polovinu všech vokálů a nějaké ty texty. Nu, a do úplného výčtu tu zbývá ještě jedna osoba...Speed. Ano, i na Mind Tricks lze vychutnávat brilantní pěvecké umění tohoto švédského bastarda, ale bohužel již v poněkud menší míře (vyplňuje tu druhou polovinu vokálních linek - album díky tomu zní tak trochu jako souboj mezi Björnem a Claudiem), což ovšem předznamenává fakt, že na příští desce se Strid již údajně neobjeví.
Jinak se ale novinková věc nese ve slyšitelných stopách předchozí řadovky. Čili už od úvodní jízdy Resurrection Code se na posluchače hrne spousta našlapaných groovy riffů, chytlavých samplů, polyfonních kytarových vyhrávek, nádherně vzletných, až orgasmických sól, hluboce guturálních growlů, agresivních štěků a hromada nesmírně melodických, zároveň však velice vkusných refrénů. Je zvláštní, že přes veškerou tvrdost a agresi sálá z desky až nakažlivě pozitivní energie a atmosféra, což nebývá vždy zvykem a je to pravděpodobně způsobeno tím, že i když tvůrce slyšitelně vzhlíží ke svým severeským idolům, svoji krev nezapře a tak je celá tvorba jakoby zalita zářivým italským sluncem. Mind Tricks tak rozhodně nezní jako nahrávka, z které by mohli chatrněji nervově konstituovaní jedinci upadnout do depresí. Stačí si například poslechnout "vyklidněnou" atmosférickou pasáž uprostřed Liquid Wings, z níž na posluchače působí jakási povznášející aura, plná naděje a očekávání. Nebo dokonale melodická a technicky precizní sóla v Last Breed a Nihilistic Overdrive (tam jsou dokonce dvě). To samé se dá prohlásit o houpavé a nostalgii vyvolávající A Taste of Collapse. Za zmínku stojí rovněž v pořadí třetí skladba, hitovka Celestial Furnace (tady Mr. Speed opravdu září, ať už v brilantním refrénu, nebo v hlubokých "mezichrochtech"), která se dokonce dočkala sice nízkorozpočtového, nicméně dosti povedeného videoklipu. Na režisérskou sesli v tomto případě usedl bývalý basák kapely, Mirco Andreis (opravdu povedená snůška talentů, tihle Italové...).
Nemá asi cenu jmenovat další skladby, album je jako celek perfektně poskládané i zaranžované (spousta motivů, samplů a vokálů je jakoby skryta pod povrchem, čímž na sebe upozorní posluchače až po několikerém poslechu), možná by se jen slušelo zmínit, že celou kolekci uzavírá povedená předělávka panterovské klasiky Mouth for War z kultovky Vulgar Display of Power. Myslím, že tímto dílem se Disarmonia Mundi dle mých očekávání oprávněně zařadili mezi tvůrce jedné z nejzajímavějších moderně metalových nahrávek roku 2006.