V době, kdy vyšla třetí deska italských plnokrevníků (první pod hlavičkou Wynona Recrods), jsem je ignoroval a přenechával prostor několika zdánlivě zajímavějším odpadlíkům, s nimiž jsem se po čase cynickým úsměvem rozloučil. A právě tehdy nastal čas, kdy jsem potřeboval něco odlišného. Něco malinko nevšedního, s čím bych nejenom přišel na jiné myšlenky, ale taky abych opět našel chuť cpát do sebe podobně laděné kapely, kterých je, co si budeme namlouvat, poslední dobou víc než hub po vydatném dešti.

AM:PM začíná krásným kytarovým motivem. Dal bych nevím co za to, kdybych si vzpomněl na kapelu, kterou mi Keep This Party Going tak okatě připomíná. Nechme to plavat. (Kdo dneska nepřipomíná nikoho z dřívějška?) Vyjma amerického feelingu  jižanského rockování a určité odezvy kapel typu IF I DIE TODAY, SIGHTS & SOUNDS, HOPES DIE LAST (ovšem bez těch odfláknutých uřvaných skřípaček z alba Six Years Home) a třeba i ANDORRA ATKINS (jen bez toho střapatého vokálu) mi na mysl přichází i populární emo-rockové kapely jako MY CHEMICAL ROMANCE. Což není vůbec na škodu, nemyslete. Ale to berte s nadsázkou, protože v případě DUFRESNE hraje velikou roli jejich jemný cit pro výraznou melodičnost, provázející skladbu za skladbou jako stín chodce, který rozhodně nepatří do deníčků čtrnáctiletých dívenek se zastřihnutými sukýnkami.

Je hrozně fajn pozorovat snaživé kapely, jak si pohrávají s jednotlivými žánry – tady v určitém množství najdete všechno od jižanského rocku, přes precizní hardcore až k popu a neo-punku - nápady s myšlenkou a co všechno dokáže perfektní zvuk. Přitom někdy stačí jen dobře vybavený obývák s hračkami od Lexicon. Heh. V dalším případě, kterým na sebe kapela upozorní, to bude 'groove' vokál, z něhož italština přímo sálá; BaglioriNelBuio, L'Ultimo Sole jsou přímo v rodném jazyce a je pravda, že jim nesmírně sluší. A když už jsem u toho přirovnávání, nejednou mi během poslechu na mysli vyvstalo jméno Cristiana Machada (ILL NIŇO). To hlavně v čistých vokálech, které se ohánějí obdobně zasněnými texty. No prostě zamilovanost, líbačky, vysněné tužby a plno obdobných klukovinek. Ale co je komu po tom, o čem kdo zpívá. DUFRESNE jsou hrozně fajn a jejich pop/rocková písničkovost mě baví. A hlavně mi teď už je jasné, proč se na některé kapely tak snadno zapomíná a na některé zase naopak tak moc myslí.