Deathoví klasici Dying Fetus mobilizují své síly. Minulou desku Dying Fetus War of Attrition jsem charakterizoval slovy „nic se nezměnilo“. No vida, neutekly ani dva roky a hodně věcí je jinak. Tak zaprvé, John Gallagher oholilsvůj soubor na kost, odešel Mike Kimball, s ním i Duane Timlin, kterého nahradil (na svou kvalitu) poměrně neznámý Trey Williams. Takže z kapely je trio. Když jsem se seznámil s touhle skutečností, hrklo ve mě. „Utáhnou to ve třech?“, ptal jsem se sám sebe. Těžko říct, jak jim to bude znít živě (co sóla? a vůbec, nebude to slabota?), ale když vezmu v potaz kvalitu Descend into Depravity, tak tenhle krok zpětně hodnotím jako pozitivum.

Proč? Album ze září 2009 totiž pekelně šlape, po letech přešlapování na místě je hodná jména Dying Fetus, jejichž slamy deathcoroví mladíčkové poslouchali ještě na základní škole. Descend into Depravity se vyhnulo nešvarům minulých desek, ty oproti této znějí mdle a skoro bez energie. Přesto se v žádném případě nedá říct, že by Dying Fetus nějak radikálně změnili styl a zásadně překvapovali. Je to špatně? Jak to, že jejich mašina zase funguje?

O War of Attrition jsem tvrdil, že je pekelně rychlá, ale to jsem netušil, jak bude znít její následovník. Descend into Depravity je dost možná nejrychlejší album Dying Fetus - vlivem fantastického Williamse za bicími, který trio neskutečně táhne kupředu (ano, doslova a do písmene je táhne jak vůl polní pluh). Dost ubylo slamů (výše uvedená škatule může být už trochu zavádějící) a kapela mi teď mnohdy připomíná rychlíky Origin (tak schválně, třeba úvod Conceived into Enslavement). Album monstrózně tlačí na pilu, ale není to takovéto kontinuálně originovské drcení, u „fetusáků“ se kladl vždy velký důraz na pestrost jednotlivých technik (Williams hravě zvládá sypajdy typu „suffo“, blastbeaty jednou paličkou přes ráfek, dvoukopákovou sypačku (kterou vymyslel „pan kenybl“ Mazurkiewicz), které se střídají i v rámci jednoho riffu.

To už se dostávám k dalšímu (a hlavnímu) kladu nahrávky. Gallagher napsal songy, v nichž je poměr thrashingu / skočných groovy HC pasáží / necrophagistních arpeggií / BDM brutality namíchán s velkou dávkou citu pro duch písně a jednotlivé složky se navzájem doplňují. Ono je to totiž ve skladbách, které mají cirka deset riffů, hotová alchymie. Stačí málo a píseň sklouzne do přetechnizovaného pidlikání, vyčpělé thrashové retro-nudy nebo breakdownové monotónnosti. Unikátnost Dying Fetus vždy spočívala v tom, že i když se jejich písně nikdy nedržely vzorce sloka-refrén-sloka-refrén, byly velmi chytlavé (tady je fajn zmínit, že komplikovanější struktury se stále drží 4/4 rytmu). Chytlavé, kreativní, prostě made by Dying Fetus. Navíc, na Descend into Depravity thrashové nápady opravdu řežou, sekačky sekají (hotový hymnický slam se nachází na samém konci páté Atrocious by Nature, schválně si ho poslechněte), prasata chrochtají (a srozumitelně! John má stále nejlepší growling na USBDM scéně).

Mínusy? Možná trochu nevyváženost. První půlka alba vraždí jak onen vyšinutý panáček s revolverem v ruce zobrazený na obálce, ale v pořadí šestá spolu se sedmou věcí (Descend into Depravity a At What Expense) ubírají na tlaku a otáčkách a nesou se ve středních tempech. Energie se vytrácí. Zvuk šel ovšem naopak nahoru a i když Gallagherova kytara zní oproti jiným BDM smečkám stále papírově (napadají mě z fleku Incinerate), její struny rezonují o dost mohutněji a dynamičtěji než dříve. Zbytek křišťál. Texty zůstávají ve sféře politické radikality. Gallagherova angažovanost se zatím ovšem jinak než v textech (pokud vím) neprojevila.

Dying Fetus zase patří do špičky BDM, ze které vypadli hned, jak se do ní dostali. Po deseti letech – tedy od časů Destroy the Opposition – vydávají svojí nejlepší desku. Abych to nakonec ještě trochu zrelativizoval, i když jsme to v podstatě všechno už někde slyšeli, album nemá vážnější slabiny. Gallagher a jeho dva parťáci prostě jen vylepšili a vycizelovali známou formuli. Je to dobré. A doufejme, že to příště bude ještě lepší…

PS: Původně jsem chtěl dát 7.5, ale přijde mi to až zbytečně tvrdé. Proč? Tahle deska je vážně dobrá. A kdybych hodnotil jen v úzkých deathmetalových mantinelech, přidal bych i půl bodíku navrch.