Na české scéně máme kapely, které primárně mají zahraniční ambice, kapely, které i cílí na zahraniční trh i kapely, které sice zpívají anglicky, ale směrem ven je to netáhne. Angličtina je v tomto případě klíčem, který nicméně málokterá tuzemská kapela umí správně použít, na rozdíl od zbylých nástrojů, jejichž zvládnutí je dnes takřka bezpodmínečné, abyste se mohli ven aspoň kouknout a neutrhnout si hned ostudu. V porovnání s okolními zeměmi se však máme stále co učit. Takto by v podstatě šlo začít každou recenzi, u Edain je ale zapotřebí zmínit, že (možná velmi prozřetelně) vsadili více na instrumentální složku - dvojitá porce Critical Intelligence na úvod je více než dobrou volbou, příhodným kompromisem je i Of Elements and Men, ale nejlepší skladbou přesto zůstává další On the Cold Floor.

Prakticky ve všech skladbách si Edain snaží udržet tvář progrese, což třeba znamená i zařazování disharmonií (někdy i za každou cenu, jako např. v poslední Silent Weapons for Silent Wars). Ale pozor, jsme stále v metalu, nikoliv v nějaké módní post-cokoliv škatulce, na to má kapela o své tvorbě hodně jasno. Ale zpět k disharmonii a progresi – Edain mi svým vyzněním připomínají např. rané tuzemské Scenery, ale nad tím vším asi nejvíce pluje duch italských Sadist (Of Elements and Men budiž zářným příkladem). Možná právě vokální náplň desky je tou příčinou, která mi na desce vadí nejvíc, stejný problém mám občas i s cirkulárkovitým hlasem Trevora. Edain mají ale navíc trochu potíž v malé (někde nulové) proaranžovanosti skladeb, kdy jsou jednotlivé nástroje až příliš suché a bez života. Na jednu stranu je všechno pěkně slyšet (obzvláště basové linky lze dobře sledovat, což ne vždy je u podobné hudby samozřejmou záležitostí), ale ne vždy je toto málo ku prospěchu věci. Další kapitolou je zvuk, který je celkově na dnešní poměry dost syrový (studio Shaark), zamrzí to zejména u bicích, které by si zasloužily alespoň u kopáků trochu pozvednout – hned v úvodní Blood as an Anaesthetic je nevyváženost vůči agresivnímu zpěvu naprosto markantní. Nekořeněné, nemastné, neslané prostředí pro metal ale přináší i jisté pozitivum, a to hlavně při vyhrávkách na bázi ledabylých improvizací, jaké např. předvádějí další domácí borci Mindwork.

Jak se mi to tak jeví a poslouchá, Of Those Who Worship Fire je příjemnou hudbou, která by měla potěšit ty, kteří dokáží ocenit muzikantské výkony domácích hráčů, mají rádi v hudbě trochu více než pouhé naskládání několika krkolomných riffů po sobě a nevadí jim instrumentální pasáže (spíše naopak). Na české poměry se v tomto případě jedná o desku nadprůměrnou, ale ještě by to chtělo do příště zapracovat minimálně na stránce zvukové.