Když se podívám zpětně na seznam nahrávek, které mě něčím zaujaly, nechápu, jak jsem mohl zapomenout na jednočlenný ELEMENT. Ten v minulém roce vydal zajímavou nahrávku, která se od svého předchůdce poměrně liší. Dává jasně najevo, že se nová tvorba – s přihlédnutím k debutu - nese experimentálnějším směrem. Ubylo šíleného kytarového lámání prstů, které naopak vystřídal důraz na atmosféru a tvorba procítěných koláží. Ale postupně.

Nová deska The Energy vyšla po tříleté odmlce od alba Aeons Past, které bylo spíše BDM jízdou s patřičnou dávkou technických fines. Deska kvalitní a plná parádních momentů. Předešlá deska byla spíše pro fanoušky zvrhlých kytarových běhů, které měnily svojí tvář jako politici v době voleb. Jedno zběsilejší tempo střídalo druhé a celkově posluchače držely v neustálém napětí, kam se skladby poženou. Bylo vidět, že kapela měla v šuplíku „milióny“ možných riffů a jejich kombinací; je třeba uznat, že (v té době ještě) kapela si vybrala ty nejsilnější.

Když se podíváme na produkci Element dnešních dnů, dojdeme k závěru, že se někde stala velká změna a hudba směřuje úplně jinam. Ano, můžete tvrdit, že kapela (resp. Mason Gregory) podobně jako noví DECREPIT BIRTH trochu v projevu „zteplal(a)“. Když srovnám právě tyto dvě kapely, mají podobný příběh; začínaly na brutálním technickém death metalu toho nejhrubšího zrna a směle pokračují v přístupnějším (nikoliv na poslech jednoduchým) progresivním death metalu. Na nové desce se více pracuje s vesmírnou atmosférou, kytary nehrají jen zběsilé riffy jako předtím. Více se hrají cynicovské vybrnkávačky, které The Energy dostávají do progových vod. Na své kořeny se samozřejmě nezapomíná, ale deska je tentokrát servíruje v poněkud jiném duchu. Na desce se vyjímá mnoho barvitých sól (např. v A Gesture from November nebo Everchanging) - oproti debutu, na němž se se sóly šetřilo a muzikanti kladli větší důraz na strojovou blasfémii kytarových partů. Další velkou změnou je zpěv. Gregory upustil od brutálního growlingu a přešel k blackmetalovějšímu projevu. Nejsem si jistý, zda je to zrovna šťastné řešení, ale za rušivý element to také nepovažuji.

Jako hlavní spojnici mezi deskami pak vidím ryze instrumentální skladby: Within Singularity z Aeons Past a Liquid Space Eyes z novinky. Basový motiv z jedničky je přenesen na dvojku, pouze je překomponován, ale hlavní dějová linka zůstala zachována. A poznámka k obsazení kapely. Neříkám, že by nová deska nešla natočit lépe a ještě s mnoha lepšími nápady, ale když si to člověk dělá sám, je to mnohem těžší. Tím chci naznačit, že plnohodnotná sestava by desku, potažmo kapelu, dostala mnohem dál.

Na závěr menší shrnutí. Jedná se o velmi nadějnou kapelu, která dostala chuť si zaexperimentovat, což se jí poměrně daří. Negativní stránkou spolku je, že bude nejspíš odsouzena chodit ve stínu svých slavnějších kolegů. Poslech Element není úplně na „okousání nehtů“, ale potenciál zde rozhodně je. Nezbývá než čekat na další desku (doufám, že ne tři roky)... Ale kdoví, třeba se opět vydáme do úplně odlišných stylových zákoutí. Uvidíme, co se bude Gregorymu honit v hlavě příště.