Embrace the Darkness jsou mladou smečkou z Kuřimi, jejichž diskografie „dlouhou“ dobu neobsahovala žádný hudební zásek. Proto si museli své věrné naverbovat koncertováním. To se ale s absencí nahrané muziky snadněji řekne, než vykoná. Naštěstí se EtD nevzdali a s pravidelnou kuřimskou akcí Hard & Heavy Saturdays, na níž můžete uzřít různorodé skupiny převážně pagan/death/core ražení, stále slaví slušné úspěchy. Čas plynul dál a moje nejistota, zda se nějaké to album objeví, rostla.

Kdo vytrvá, nakonec sklidí. Zanedlouho přišel kýžený úspěch v soutěži Spark Fresh Blood pořádané rockovým magazínem Spark. Celé snažení kapely tak konečně vyvrcholilo oznámením prací na debutovém materiálu ve známém, prvotřídním brněnském Sonidos Studiu. Má nejistota se rozplynula a z myšlenek se konečně začala stávat pomalu ale jistě realita. I když jsem, ostatně jako všichni fanoušci kapely, znal všechny ty doomem očarované melodie z jejich koncertů a věděl přesně, co mohu očekávat, i přesto jsem byl zvědav, jak dokáží muzikanti onu melancholii vtisknout do fyzického nosiče.

Již od prvních tónů po spuštění alba jsem velmi rychle rozeznal slyšené melodie i atmosféru a prakticky ihned mi na mysli vytanuly všechny koncerty, na nichž jsem byl lapen mocnou, magickou silou doommetalových atmosfér a melodickou deathmetalovou sprchou rychlejších not.

Embrace the Darkness svůj projev staví na v dnešní době velmi oblíbeném stylu, v němž můžete naleznout prvky tónin kapel jako Insomnium, In Mourning, Draconian, Novembers Doom, October Tide, nebo Omnium Gatherum. Většina kapel, vydávajících se stezkou teskných melodií a melodického death metalu, často pohoří a dopadne jako kopie všech výše jmenovaných. Těchto interpretů je k mání opravdu přehršel. Hrají jak přes kopírák a málokdo tak má šanci dostat se do popředí většího zájmu. Kuřimští melancholici však tento „prokletý“ styl uchopili svojsky a přidali jednu účinnou přísadu. Housle.

Nejnovější člen skupiny Stanislav Žoldak činí z trošku ohraného soundu přeci jen něco více ojedinělého a do mnohokrát slyšeného vkládá určité novátorství. Nečekejte žádné veselé, folkové melodie či klasickou onanickou hudbu, mistr houslista zde své melodické malby tvoří s notnou dávkou dramatičnosti a přidává melancholii, kteroužto doom vyžaduje. Občas mi však přijde, jakoby houslové party byly mírně necitlivě zakomponovány. Například v mezihře Victims of Myself, v níž smyčec doprovází pouze bicí party a akustické brnkání, mi přijdou housle rušivé. Stejně tak v následujícím úseku s čistým zpěvem. Ale neděje se tak často.

Povětšinou střední tempa jsou tvořená hustou vrstvou kytarových hloubek, tu a tam se objeví akustické kytarové hrátky (For the Salvation, Victim of Myself), je v některých momentech nahradí rychlejší úseky, které ženou dopředu kopáky bicmana Petra Hejče (singl The Nameless One), a ony houslové party se tím vším linou jako had obmotávající svou kořist. Mezihry či sólové party jsou ale pohlcovány kytarami Jindry Bubeníka a Martina Zejdy. V tyto momenty se ovšem Stanislavova hra jako mizící přízrak nikdy nerozplyne, ale obraz v detailech dokresluje méně nápadně a tvoří tu šikovně další vrstvy.

Zvuk je samozřejmě dobrý, neboť to, co vzejde ze Sonidos Studia, je vždy obdařené čistým kabátem, avšak přesto místy mám pocit, jako by byl sound v rychlejších pasážích nečitelný a vše se tak nějak v sobě ztrácelo. Baskytaru Jana Šmerdy taky nedostatečně pociťuji a tento podmaz tlustých strun mi tu krapet chybí. Kapitolou samou pro sebe je vokální projev growlera Setha. Nepůsobí jako nějaké dvojče slavných vokalistů žánru, naopak jeho hrdelní zabarvení je vcelku originálním, a to především v hloubkách. Dále se zpěvák může pyšnit výjezdy až do skřeku, nebo nečekaným čistým popěvkem ve Victim of Myself.

Grafická podoba EP je hodně povedená. Nečekal jsem na začátek tak pěknou výstavu pro oči. Na coveru přední strany pěkně vyniká znak Embrace the Darkness plující na krvavě zbarvených mračnech a na bocích je jakoby popraskaná, což k celkovému dojmu ladí. Booklet je pln melancholických výjevů, ty korespondují s každou písní a textem na vedlejší straně listu, na jehož protějšku je vždy v odlišném postavení znak EtD.

Embrace the Darkness jsou dříči a bojovníci, kteří si debut The Nameless doslova vyválčili. Leč se nejedná o novátorskou a úplně dokonalou muziku, přináší EP do škatulky melodic death/doom metalu osvěžení. Je to kolekce pěti příjemných žalozpěvů, které každému snílkovi zpříjemní noční chvíle u rozjímání. (Album vyšlo na vlastní náklady s podporou města Kuřim.)