Kde se vzali, tu se vzali… tak nějak bych mohl o kapele, o níž teď bude řeč, začít. Prostě jsem jednoho dne otevřel e-mail a v něm byl od jejich vydavatele link na promo. Nebýt dnešní doby a toho, jak jednoduché je někdy se k nové muzice dostat, nejspíš bych Embrional jen tak neobjevil. A napovídá tomu i fakt, kdy po obhlídnutí všech materiálů ve mně první pohled na jejich desku nevzbuzoval jakékoli naděje (rohatci a peklo, to vše i v logu, normálně bych o album extra zájem nejEvil), ale jako vždy, poctivě se každou došlou nahrávku snažím otevřít a minimálně ji alespoň přeslechnout. Náhody se zkrátka v životě dějí a je to, minimálně co se týče této desky, dobře.

Úvod alba obstarává krátké hororově infernální intro The Devil Inside, vzápětí zběsilým blackově znělým deathmetalovým riffingem nastupuje Evil’s Mucus. Zvuk je solidní, hutnější, basuje, bubny znějí docela masivně a následný frázovaný riff jakoby říkal „tady nepůjde jen o černotu“. A taky že ne. Embrional se v něm vrací k úvodu, modifikují frázovaný riff, přichází vazbící zlom a brnkačka. A na závěr trošku hysterického skřehotu. Věru zajímavé. Další píseň je Funeral March. Disharmonický úvod, pomalé tempo, kopáky na podklady jedou, bubeník sem tam projede break, zpěv je trošku hrubší, než by skladba vyžadovala, pak zajímavě použité malé echo na závěrečný úder sloky a nervní podklad překrývá harmonické sólo. Deklamace a opět frázovaný riff se super průšlapy a rozvíjejícím se vedením motivu. Tady si někdo dal práci. Zní to ne oldschoolově, ale tradice metalového žánru se zde ctí, nicméně pojetí je moderní. Vynikající věc! Zkuste si představit zmodernizované a blackem načichlé Ripping Corpse. Promyšlenost, dynamika, energičnost, atmosféra, důvtip. Už po dvou skladbách je cítit, že autor má v hlavě vždy koncept a snaží se jej držet. Jen ho jemně vždy doplní něčím dalším. The Abyss je svižnější a agresivnější věc, víc šlapavá a s mírně thrashovým feelingem, ale pekelné otěže nedovolí znění ani o píď uhnout autorově vizi. Jako předěl před námrdovým začátkem In Darkness tu stojí vybrnkaná Sadness. Anihilační pomalá linka tu slouží opět skvěle dynamicky frázovanému riffu jako podklad. „Hej, osude, cos mi to tu postavil do cesty?!“ Zkáza ale nastává ve třetí minutě. Tady si Embrional ve fantasticky znějící tech-deathové běhačce s vytaženou basou, furt se však pohybujeme v hlubokých tóninách, pohrávají s rytmem a dynamicky drobnými zpomalováními a zrychlováními mění její průběh. Ty vole, tohle se mi líbí jaxviňa. V závěru ale Embrional skladbu srovnají a pro mě trošku zbytečně utlumí, ale furt se zařezává. I tak ale další vynikající věc. Úvod (Behind) The Mask of Sanity zní hodně blackdeathově, melodicky, basa odtrhává a bubeník si hraje s první dobou přišlapávané hajtky a o osminu ji dokola posunuje. To chce kumšt, snad mu to nevymyslel kytarista. 910 pokračuje v tradici předcházející skladby, jen je si více pohráváno s dynamikou. Dochází zas ke zpomalení a prožene se skrz ní výrazné sólo, od střední části smrdí zápach Morové rány a dochází mi, že tenhle vliv je v tvorbě kvarteta slyšet více než jen zde. Konec je opět skvěle rozfrázovaný. Toto riffování Embrional vskutku jde a skladbám svědčí, materiálu totiž dodává nejen na progresivitě, ale v komplexnějších linkách jej projasňuje. Rozhodně jejich silná stránka. Pomalou pasáží začíná Madman's Curse a nebýt konce a změny tempa, byla by to i kompletně pomalá skladba. Opět nadmíru dobrá věc. Tempo jejího závěru drží i Callousness a podobně jako Madman’s ho po většinu stopáže udrží, ale vývoj skladby je odlišný. V začátku Venom vás uvítá zvuk posluhovačů samotného belzebuba a v rámci alba si song drží solidní žánrovou ortodoxnost. Skladba to není zlá, to vůbec, ale až na ten závěr (pasáž od brnkačky) je oproti předchozímu dění její vyznění lehce ubíjející. Závěrečná nářezovka Whores, Drugs and Brain Dead krom úvodního riffu jak z přelomu zběsilých 80. a 90. disponuje i jinou vokální polohou, ale to je v rámci skladby tak vše, ačkoli… zas ten závěr!

Třetí třetina The Devil Inside ve výsledku je konstantnější a méně proměnlivá, snad více přiznává, co Embrional ctí a co je v jejich hudebním smýšlení ovlivnilo, ale je to také ta část desky, která vám v hlavě více profrčí, ačkoli ne bez mrknutí. Dramaturgicky to desku nenakopavá, ani ji nijak nepomáhá, takže nevím, zda šlo o vysypání šuplíku nebo jiný záměr, ale klidně bych se bez něj v rámci ještě lepšího pocitu z alba obešel. Ani tak ale nemůžu The Devil Inside nepochválit.

Technická vyspělost Embrional je na vysoké úrovni, jsou tu silné riffy a místy i správně zvrácená (i blackened) atmosféra, matroš nepostrádá dynamiku a je v něm cítit techničnost a síla floridských kapel z 90. let a zároveň nemíjí brutalitu scény z téhož období, jen se jedná, což v textu záměrně celou dobu vynechávám, o evropskou kapelu. Kdo tedy ještě váhá, nechť jej přesvědčí fakt, že Embrional jsou z Polska, kde se death metal co? Umí! Fanoušci Pestilence (jakékoli éry), Dim Mak, Deivos, Hate Eternal, Lost Soul, Portal, novějších Behemoth, starších Decapitated a mnoha dalších budou bez pochyb ukojeni.