Vyhlídky konce měly trošku strastiplnější cestu k vám, ke čtenářům nejlepšího českého zinu. Před dvěma lety jsem promo dostal já, kde jinde než na Fluffu, spolu s Vitqem, jenž to měl defakto sepsat. MiniCD nám nedal nikdo jiný než RIPička, téhož i současného času basák Eszles. Když se loni na témže festivalu RIP a potažmo celá kapela, rozvalená u vína se svými milenkami, dožadovala výsledku, Viteq se vzdal slovy „asi to budeš muset napsat ty, Brutusáčku“. Přislíbil jsem tak, že jejich slávu a um sepíšu přinejhorším do dalšího ročníku oblíbeného festivalu na kopci v Rokycanech. Obával jsem se však, aby těch pár řádek nepřišlo až s křížkem po funuse, ale jelikož další záznamy jsou z loňského roku v podobě miniEPka a splitu s Depakine Chrono, nabyl jsem ujištění, že pár dní před nejvíce očekávanou pražskou zastávkou bude ta nejideálnější doba.

Ten, kdo si libuje ve francouzských mistrech žánru Amanda Woodward, japonských Envy nebo i třeba náladotvůrcích Mono a nebál bych se říct i Red Sparowes, bude touto chebskou partou víc než nadšen. Tyto kapely daly pro celkový obraz Eszles rám, od kterého se posluchač může odrazit. Kotouček o 24 minutách (vyšlo také na asfaltu) ukrývá na jeden zátah nahranou kolekci plnou nespoutaných emocí. Pokud se nepromítnou do projevu zpěváka Bouše, kdy povětšinou procítěně hystericky řve a sem tam odevzdaně odvypráví část textu, zde je také nutné podpořit rozhodnutí zpívat v češtině, zní to nestrojeně a upřímně, tak se mnoho emocí ukrývá i v hudbě samotné. Agresivnější polohy střídají ty zasmutnělé… zasněné. Dokonalý kontrast klidného moře a rozbouřených fjordů. Esáci to umějí poskládat vedle sebe tak, že to působí přirozeně a pro mě osobně i tak trochu koncepčně. Dvě úvodní skladby Vyhlídky a Životy vygradují k 10 minutovému eposu Sobec, který jsem si zamiloval hned na poprvé. Jasně, takových dlouhých romancí se na trhu v tomto žánru pohybuje nespočet, ale komu věříte víc? Vyšperkovaným velkým kapelám z profi studií, nebo partě kluků, co mají zkušebnu v bývalém bunkru a sesmolí to na jeden zátah? Není co řešit. Ve prospěch také hraje zmíněná čeština. Škoda, že Sobec není až na konci, tam se schovává ještě skladba Paměť.

Mnohem lepší start než jsem sám osobně očekával. O kapele Esazlesa určitě budeme mnohé slyšet, opravdu milují otázku, jak vznikl jejich název, zeptejte se jich ;-). Sama o sobě tahle čtyřčlenná tlupa dává vědět nespočetným koncertováním nejen u nás ale i v Evropě, kdy se třeba vloni za dobrodružstvím vydali do Pobaltí a před několika dny se vrátili z Balkánského turné. V neděli přijde jejich nejočekávanější koncert jara spolu s FDK, ti nás přesvědčili nedávno a zítra s výbornými CELESTE - v Chapeau Rouge to bude silný zážitek.