Možná podoba s Lynkh-yn Park, ale temnější, dravější, metalovější a světe div se, s ženským zpěvem! Nějak tak by se dalo charakterizovat debutové CD amerických Evanescence. Někteří nadávají, někteří chrochtají blahem… já sám jsem někde uprostřed, i když se musím přiznat, že se mi muzika téhle partičky líbí. Tuze líbí! Zpěvačka Amy má hodně zajímavou barvu hlasu (podobnost s kolegyní z jisté italské sebranky čistě náhodná, leč nepřeslechnutelná) a určitou dávku talentu jí také nemůžeme odepřít. Horší už to je s hudbou samotnou. Není špatná, ani se nejedná o CD typu jeden/dva hity a zbytek klasická vata, ale ta kompozice... ajajaj... Skladby jsou si dost podobné, ať už svou stavbou nebo melodiemi. Ve výsledku to ale zase nezní až tak špatně. Oproti jiným nu-metalovým (?) kapelám u mě Evanescence jednoznačně vítězí! A to hlavně díky pěveckým kvalitám již zmíněné zpěvačky Amy. Kdo měl možnost vidět Evanescence naživo, dá mi jistě rád za pravdu. Vlastním několik hodně kvalitních bootlegů, takže pokud mi někdo nevěří nechť mě kontaktuje, rád zapůjčím. A teď už hupky dupky k jejich aktuální nahrávce.
Otvírák Going Under (druhý singl) je fajn pecka na začátek. Výrazný refrén, pár samplů, smyčce – proč ne. Následuje první singl z alba Bring Me to Life. Tenhle vál zná asi skoro každý, jeden čas se hrál opravdu všude. Jediné co mi fakt vadí a co podle mě skladbu kazí, je ten PODĚLANEJ RAP!!! Nevím, proč to ti amíci všude cpou. Pozitivní zjištění: jedná se jen o tuhle skladbu a naživo se tento tvrdý hošan Evanescence vyhýbá. A dělá dobře, protože jak jsem už napsal, naživo je to pecka a rapery apod. nesmysly nebereme. Everybody´s Fool mě překvapila svou melancholickou náladou. Zajímavé je také využití dvojzpěvů (skoro na celém albu) a sekaných riffů (jinak, než např. u Lynky Pynky), které dělají na posluchače právě onen „metalový“ dojem. Rád bych se ještě zmínil o skladbách Tourniquet a Imaginary, které jsou vzájemně propojeny a divím se, proč už nebyly vypuštěny jako singly. Tohle jsem fakt nečekal a byl jsem příjemně překvapen. Závěrečná Whisper nám zase nabízí klasické sbory, smyčce a celkově příjemné, až gotické aranže (právě gotikou tak trochu celé CD zavání…).
Po prvním poslechu jsem si CD pustil ještě jednou a ještě jednou a zase a zase… Jednoduše vás to chytne a nepustí. Na dnešním, již tak dost přesyceném trhu, jedna z desek, které mezi tím vším bordelem, určitě stojí za povšimnutí a poslech. Že by se blýskalo na lepší časy? Stejně nevěřím…
11 / 44:19
Going Under; Bring Me to Life; Everybody's Fool; My Immortal; Haunted; Tourniquet; Imaginary; Taking Over Me; Hello; My Last Breath; Whisper
Vložit komentář