„Ladies and gentlemen, critics and hipsters, have you heard the new disc by the Evelyn sisters?“ (A Campaign of Shock and Awe) Amanda Palmer a Jason Webley. Už to samo o sobě zní dost smrtonosně. Ti dva vytvořili koncepční album o siamských dvojčatech - Eve a Lyn. Literatura ruku v ruce s hudbou. Album, které umí lidi urazit, i je dostat do kolen. Panoptikální zlo, špína a cirkusové prostředí. Projektu Evelyn Evelyn nechybí nic.
Je 11. září roku 1985. Na hranicích Kansasu a Colorada mladá žena právě porodila siamská dvojčata. May her soul rest forever in peace. Děvčata, která mezi sebou sdílí tři nohy, dvě ruce, dvě srdce, tři plíce a játra, jen taktak (a díky čestnému šerifovi) uniknou krvelačnému doktorovi s motorovkou. Šerif veze děvčata na policejní stanici. Prásk. Šerif umírá při autonehodě. Malý přihlouplý majitel kuřecí farmy, jehož dodávka byla bytelnější, bere novorozeňata do svého vozu. S jen několik hodin žijící obětí na zadním sedadle pokračuje dál svou cestou. A na rtech se mu objevuje úsměv.
Nedokážu říct, jestli mám radši Amandu Palmer nebo Jasona Webleyho. Asi oba stejně. Minimálně je znám dost na to, abych si byla naprosto jistá, že společná tvorba těchto dvou osob musí dát zaručeně dohromady něco originálního a bizarního. Stačí se podívat na aktivity, které vedle Evelyn Evelyn mají. Jason se věnuje svému malému labelu Eleven, pod jehož hlavičkou vydává teda hlavně alba svá, občas ale i cizí. Patří mezi ně většinou ty hudební projekty, se kterými Jason během své hudební kariéry spolupracoval. Například Jherek Bischoff (Xiu Xiu, The Dead Science, Parenthetical Girls a další) nebo projekt Led To Sea seattleské houslistky a violoncellistky L. Alex Guy, která v minulosti spolupracovala vesměs se stejnými projekty jako Jherek a u Jasona vydala svůj debut. Pod labelem Eleven taky vyšlo CD Days With You, které Jason napsal společně s Sxipem Shireyem. Sxip Shirey, hudebník spojený snad se všemi současnými kabaretními představeními, pak minulý rok Evelyn Evelyn i doprovázel na turné. Amanda se zas pravděpodobně nejvíc proslavila v The Dresden Dolls. V době, kdy už bylo album Evelyn Evelyn na spadnutí, ale Amanda Palmer taky nezanedbávala svou sólovou dráhu a věnovala se finálním úpravám jejího druhého řadového alba Amanda Palmer Goes Down Under. Za letošní rok pak Amanda novou desku vydala. Stačila taky propagovat desku pianistovi Tristanovi Allenovi (hudební session Amandy, Tristana a několika dalších hudebníků můžete v zhruba hodinovém záznamu sledovat tu), která mu před pár měsíci vyšla pod hlavičkou 8 ft Records (label, u něhož vydávala např. i již zmíněná kapela The Dresden Dolls). Plus ještě natočila dva klipy. A ještě se letos stihla vdát a odehrát turné po Austrálii a Novém Zélandu. A vůbec, ve výčtu aktivit jak Amandy, tak Jasona by šlo pokračovat ještě dlouho.
Je rok 1991. Děvčata jsou šestým rokem zavřená v kleci na kuřecí farmě. Jednoho dne však Chicken Man v čas krmení nepřichází. Ani další dny nepřichází. Drůbež v okolních klecích začíná umírat. Sestry se vyprostí z klece. Zanedlouho putují z cadillacu do cadillacu podivných chlápků, kteří se představují jako strýčci a nabízejí karamelové tyčinky. Chvíli pobývají v Kanadě, potom je ale chlápek, který mluví jenom španělsky, naloží do oranžové dodávky a odveze do dvanáctého největšího pojízdného cirkusu v severní Americe. Děvčata hrají na ukulele a nacvičují vystoupení se siamskými slony. Jsou to jejich nejlepší přátelé. Jenomže sloni Bimbo a Kimbo záhy umírají. Děvčata jsou zdrcena. V okolním světě se stále víc a víc prosazují radikální hnutí, která jsou pro dvojčata životu nebezpečná. Eve a Lyn (nebo nerozlučně Evelyn) utíkají z cirkusu. Navždy.
Je album Evelyn Evelyn spíš hudebním, nebo literárním dílem? Literatura ruku v ruce s hudbou. I Amanda i Jason jsou přátelé slov. A oba mají svůj styl. Jasonovi visí na webu několik krátkých autorských povídek, které mají (tak jako texty jeho písní) spíš jemně filozofický nádech. Stejně tak jsou ale často prostoupené zpocenými námořníky, mořskou nemocí nebo staženým zadkem z příliš nakloněného stěžně… Amanda má pak zřetelné roviny tři: jednu drzou, polonahou a youareallassholes! (hlavně The Dresden Dolls), druhou melancholickou a muzikálovou (druhá polovina jejího sólového alba Who Killed Amanda Palmer) a třetí zlehčující a bavící (její poslední album Amanda Palmer Goes Down Under). Podle mě ani moc nejde rozlišit, co je na albu Evelyn Evelyn myšleno vážně a co už je ironie. Setkala jsem se i s několika lidmi, které album vyloženě uráželo. Brali příběh o siamských dvojčatech jakovýsměch, jako parodii. Myslím si, že je to nesmysl. Beru album Evelyn Evelyn tak, že je hodně nadsazené: přemrštěný spád příběhu, zveličené zvraty. Neopatrné zvýraznění už tak výrazných věcí. Černohumorná extravagance. Jednoduchý a trochu hranatý příběh čerpající z problematiky, která je do jisté míry tabu. Amanda s Jasonem všechno řekli na plnou hubu (jak taky jinak). Deska se tváří jako strašná parodie, ale zároveň z ní jde hlava kolem. Zároveň z ní trochu mrazí. Tohle není výsměch, tohle je promyšlená strategie, jak udělat z panoptika ještě větší panoptikum.
Je rok 2004 a nocí prchající děvčata čekají celou věčnost na někoho, kdo by byl ochotný je svézt. Díky Tonymu, řidičovi šestnáctikolového náklaďáku, se dívky ocitnou v nedalekém motelu. V něm děvčata získají práci a vůbec poprvé se setkají s internetem. Později se mylným kliknutím dostanou na sociální internetovou síť. Mezi zaregistrovanými uživateli vidí spoustu osob, se kterými se během jejich dramatického života potkala. Děvčata chtějí, aby si ostatní poslechli skladby, které secvičily na ukulele. Oběma sestrám divoce buší srdce, jak se na internet nahrává jejich první skladba. Goodnight, Evelyn.
Co se hudby jako takové týče, album je různorodé nejen po textové stránce. Otvírá ho písnička Evelyn Evelyn, úvodní dialog, který mi opět hodně připomíná The Dresden Dolls. Jedna z mnoha věcí, které mě na Evelyn Evelyn baví, je, jak jsou jednotlivé skladby mluveným slovem prokládány tak, aby se navzájem složky mluvené i ty hudební retrospektivně doplňovaly. Např. písnička Chicken Man je pochopitelná vlastně až v okamžiku, kdy člověk ví, co se děje v The Tragic Events - Part II. Anebo opačně. Skončí poslední ze tří částí mluveného slova a začne písnička Myspace, čímž dojde k zpětnému dokreslení. Co píseň to něco jiného. Country? Cashovsky znějící You Only Want Me 'Cause You Want My Sister. Osmdesátá léta? Parodizující MySpace. Něco víc podobné Jasonově tvorbě? Akordeon a Jasonův neupravený projev v Chicken Man. Joy Division? Nejhezčí cover písničky Love Will Tear Us Apart, co existuje. Poslední v řadě a s ochraptělou Amandou. A tak.
Co píseň, to nápad. Mix drzosti, protestu a legrace. Neuvěřitelně divná deska s neuvěřitelným návalem dokonalých rýmů a fantaskních situací. Jde o pohádku inspirovanou tlející drůbeží. Amanda a Jason jsou guru sjednocenosti. Album Evelyn Evelyn je prostě celek, kterému ve své divnosti a speciálnosti nic nechybí. Stačí se jenom zaposlouchat.
Vložit komentář