Daly by se stopovat i některé další vlivy než jsem v rádobyvtipném shrnutí nadhodil, jako třeba brutalita Suffocation ve třetí titulní Inside Shells, nebo parádní rozházenost Ad Nauseam (nová deska v únoru!), ale v zásadě můžu každému milovníku jmenovaných Gorguts a Immolation šestnáctiminutovou jednohubku Evilyn od srdce doporučit.

Začíná pořádně rozvrzaně, vokál je správně nachrochtaný a přísný, všechny technické aspekty hry jsou na uspokojivé úrovni. Epko Evilyn asi nepřepisuje dějiny a neotvírá novou kapitolu technického a nelibozvučného death metalu, ale zato s velkou chutí navazuje na to nejlepší, co se v něm v minulosti odehrálo.

Za sebe dokonce můžu říct, že mě na krátké ploše bavili víc, než poslední desky shora jmenovaných veličin. A to je co říct. Spolu s geniální homage Thorns od italských Gorrch považuju Evilyn za nejlepší epko letošního roku a vlastně za jednu z nejlepších deathmetalových nahrávek. Vysloveně se těším na dlouhou desku.