Fall of Messiah je pětice z francouzského města St. Jans Cappel. Nechali za sebou trojici alb. Tím poslední je mnou recenzovaný a nedávno vydaný materiál o 37 minutách. Pokud bych nezačal na Senicarne ujíždět jako závislák na opiu, pravděpodobně bych si Fall of Messiah nezapamatoval. Jednoznačně jde o nejvýraznější počin pořád ještě nováčků scény v zemi lásky.

Senicarne je na na post-rockové, potažmo post-hardcorové scéně živou žánrovou vodou, kterou Fall of Messiah v devíti písních doslova plýtvají. Senicarne je melancholie, inteligence, pro francouzské kapely typická melodická elegance a dospělácká energie. Tyto tři prvky byly smíchány a uvařeny v kuchyni Holy Roar Records. Zmíněná energie u Fall of Messiah určitě neznamená něco ve stylu Hatebreed. Má se to tak, že Fall of Messiah nehrají ambientně, relaxačně ani vesmírně. Jejich pohled na kytarovou hudbu je svižný a má říz. Proto je Senicarne počin vhodný pro posluchače, kteří u post-rocku, který je až příliš přemýšlivý, usínají.

Fall of Messiah ve své produkci budují post-rockovou atmosféru a ta následně vybuchuje jako třaskavina v post-hardcore, sreamo hysterii. La république du vide je kytarovou rozmáchlostí, která vás neprodyšně obalí svým zvukem. Skrze kytarovou omítku následující Contreforts se prodírá původní, žalostnější malba. Křik, který je řádně vyhrocený, avšak ve studiu úmyslně tlumený pod nástroje. Jako kdyby byla tvář se zoufalou grimasou dušena pod polštářem. Riveloub má chvíli hitový, hybný potenciál. Kytarové éterično kytar je sice v žánru platné jako klišé, zde je to ale podané jako posh pokrm z drahé restaurace. Budete si chtít přidat. Vertes Vignes je plačtivé screamo, jehož závěr by platil za sludge-doomový nátlak. Pokud by tedy byla produkce hrubější. Vzduch je pak rozčísnut v rychlé Sequoia. Blasty bicích, riffy uhánějící vpřed jako koně na dostizích. Řev, který je povzbuzuje.

Senicarne je živá a dynamická deska, která rychle a často mění pokyny, kudy běžet. Jeden kytarový motiv je výrazností nadýchanější jak druhý, vždycky je však tok očekávání přerušen předčasně. Jako kdyby své květy kapela nedokázala nechat na zahrádce dostatečně uzrát. Chvíle, kdy napětí natahuje nervy jako nebožákovi šlachy na skřipci, sice předchází bolestivým výkřikům v gradacích rozervaných končetin, ale vždycky to doprovází pocit, že tato chvíle radostných muk mohla trvat alespoň o minutu déle. Fall of Messiah jsou opakem kapel, které to s délkou přehánějí (Harakiri for the Sky, Karg). Výsledný prožitek to nekazí, ale provází jej pocit, že mohlo být ještě lépe. A to je škoda.

Fall of Messiah se na Senicarne zbytečně drží na zadních pozicích v uhánění po trati kupředu, pořád je to ale šťastnější než opak. Na to, jak Senicarne praská pod tíhou skvělých nápadů, jsou Fall of Messiah až příliš skromní.

Pro fanoušky takových A Hope For Home a Lost in Kiev naprosto ideální volba, po které sáhnout.