FATES WARNING - Darkness in a Different Light

recenze
Stray
Hodnocení:
7

Moderní a lehce podlazený sound desky jí vcelku zajímavě odlišuje od předchozích. Její potemnělá riffo-výprava nestaví na odiv uměleckou složku, naopak je ve všech směrech upřednostňována přirozená rocková podstata. Nic nadbytečně.

Fates WarningPo zhruba devítileté pauze vyšlo těmto legendám progresivního metalu konečně zbrusu nové album. Kapela, co má za sebou již tři dekády existence, je dnes poskládaná z hráčů osvědčených jmen, ale jinak se stále shlukuje okolo osoby Jimyho Matheose, lídra, vrchního skladatele, kytaristy a již jediného původního člena. Znovu tedy nechybí služebně druhý nejstarší borec, zpěvák Ray Alder, který je zde zabydlen již od roku 1988 a tudíž je zřejmé, že nazpíval všechny zásadní nahrávky. Alder sice mnohokrát v průběhu právě uplynulé desetiletky, v období nečinnosti FATES WARNING, odskakoval ke svému, zejména v Evropě velmi dobře přijatému, projektu REDEMPTION, se kterým dokonce nastartoval poměrně plodnou a souvislou řadu pěti albových zápisů, vydaných u InsideOut, ale dnes už zas maká ve prospěch letitých stálic. Dalšími členy současných FATES WARNING jsou ve svém oboru velmi známé firmy, a sice baskytarista Joey Vera, ten byl mimo jiné dlouhá léta znám zejména jako předák heavymetalových ARMORED SAINT, dále pak bubeník Bobby Jarzombek (ex-RIOT, ICED EARTH, HALFORD a jiné projekty) a konečně kytarista Frank Aresti, který již v minulosti s Jimym Matheosem spolupracoval na nějakých bočních prog and powermetalových projektech.

Dle mého názoru se nové a dozajista pečlivě připravené album Darkness in a Different Light povedlo, a tak přeťalo veškeré spekulace o další existenci kapely, která se dlouhá léta neměla k tomu, aby na svou dřívější dráhu něčím smysluplným navázala. Nejde sice o nějaké extra nápadné dílo v rámci celé diskografie, ale rovněž ani o provar, za který by se kapela musela stydět.

Fates WarningNová deska vlastní moderní, hutný a lehce podlazený kytarový sound, který jí vcelku zajímavě odlišuje od předchozích nahrávek FATES WARNING. Není to sice rozdíl nějak diametrální, ale určité stopy po zachování přirozenosti a zemitosti celého nosiče lze hned od prvních momentů nalézt. Materiál na desku vznikal v průběhu posledních čtyřech let zejména z občasné spolupráce mezi kytaristou Matheosem a zpěvákem Alderem. Bylo tedy dostatek času si se vším vyhrát, takže dostáváme poměrně ucelené dílo, které ani takové zavedené a letité značce progresivní metalové hudby, jakou FATES WARNING beze sporu jsou, nedělá ostudu. A abych se přiznal, je mi tahle novinka mnohem sympatičtější než vše, co poslední dobou (posledních osm let) dělají např. DREAM THEATER. Hudba současných FATES WARNING je totiž živelnější, více přirozená a zemitá, vychází, jak z bluesrockových základů, tak nakukuje k velkým vzorům všeho progresivního a nadčasového – kanadským RUSH.

Fates WarningPotemnělá riffovitá výprava Darkness in a Different Light tolik nestaví okázale na odiv uměleckou složku tvorby FATES WARNING, naopak, je ve všech směrech upřednostňována její přirozená rocková podstata. Kapela se nesnaží svou tvorbu nějak nadbytečně přeplácávat a vystýlat jí opulentními aranžemi, naopak, je zde cítit snaha zachovat skladbám, dejme tomu, stále ještě hardrockový feeling a to je velmi sympatické. Samozřejmostí jsou zde naprosto skvělé instrumentální a pěvecké výkony všech zúčastněných – sóla i dunící riffovité palby přesně vystihují stav jakéhosi znovuzrození kapely a její chuti do nového upevnění pozic, o čemž svědčí skladby, které mají hlavu a patu a dobře se poslouchají, aniž by byl jejich poslech deformován nadbytečnostmi. Alderův hlas je stále svěží a nijak zvlášť opotřebovaný a jeho umístění do trochu nižších poloh, než tomu bylo v dávné minulosti, se vlastně k ponuře působícímu a na poměry kapely vlastně i písničkovému albu velmi hodí. U mě spokojenost.

Vložit komentář

DR - 19.10.14 23:08:56
Jo, je to dobrý. Projížděl jsem se postupně celou diskografii, takže až teď přišla na řadu poslední placka. Jinak asi souhlas, DT jsem dřív žral mnohem víc, ale čím jsem starší, tím víc si cením střídmosti FW a čistotu stylu... Jinak pro mě top je A Pleasant Shade of Grey, Disconnected, Parallels.
bizzaro - 27.11.13 12:42:13
nejsem zadnej extra fan Dreamacu, ale myslim, ze posledni deska neni vubec zla. nicmene tohle se FW povedlo, stejne jako Strayovi text - Jarz sice za bubnama nevrazdi, jak by mohl, ale ze je "upřednostňována přirozená rocková podstata" je v textu, cili ano, i tak tahle silena chobotnice (Spastic Ink treba) tady bubnuje

Zkus tohle