Fukk! Wo co jako gou?! Po odchodu Dinna z FF jsem myslel, že tato kapela to dohromady už nedá a kdyby, tak desku? Ne! Ale wono ale jo! A jakou!!!
Počáteční nervozita od prvních tónu de stranou, páč ten nástup mi ježí kůžičku! Klasická robotí Fearovina, do které se po prvním paternu repetetivně přidá basa, nato stopka a uf… prásk přes uši! Seru! A takhle to je vlastně celou desku! Christian (kytara, ex-basa) si udělal zvuk jak hovado, basa zní nádherně kovově a přirozeně, škopky sou úplně masérský a nepřekurvený triggrama (konečně slyším Herreru bubnovat a o5 i sypat!!! – třeba Cyberwaste a Corporate Cloning) a Burton zpívá jako vždy supr. Líp! Kńučí, řve, valí ty svý teplý vokály, ale žeru mu (jim) to! Pokud ste si mysleli, že tu nebudou samply (tak ste kokoti ;o)) a samozřejmě na to hned zapomeňte! Již se ale nederou tolik do popředí, protože co je na této desce důležité, sou samotní Fear Factory jako kapela! Samply sou samozřejmou součástí, ale jen pro atmosféru!
Pokud mám teda hodit ňákej konečnej fajnl výnos, nekecám, ale Archetype se mi docela sere na nejvyšší stupínek nej placek od FF. Je totiž smotkem toho nejlepčejšího, co ze sebe FF můžou vyždímat = Demanufacture & Soul of a New Machine. Vály sou nazlobený, zběsilý a kurwa nabitý energií! Nedílnou součástí FF sou pak taky pomalejší atmosférický skladby (Bite the Hand That Bleeds, trošku Undercurrent nebo Ascension), kerý se tu i prolínaj s jim předchozím songem.
K týhle digi-placce prostě už nemám co. Snad jen, že na plnej počet to není jen z toho důvodu, že FF nepřišli s ničím novým, ale s čím by taky mohli, když tohoto moderního směru byli průkopníky a opět stojí v čele! Po výměně starýho Fe jim to ale šlape snad víc než kdy jindy a proto, „Buy or fucking die!“
P.S.: Poslední štych School mi přijde jako nějaká cover-verze, ale těžko říct, minimálně z konceptu přečnívá a vybočuje.
13 / 59:10
Vložit komentář