To, že se FINNTROLL vyvíjí a nestojí zbytečně na místě, nemůže snad nikdo popřít. Už jejich předchozí album Ur Jordens Djup představilo kromě nového vokalisty Vretha i trochu jiný směr, jakým se tato stylotvorná kapela bude ubírat. Zkrátka a dobře, už to nejsou jen ty divné polkové rytmy, veselá hudba z hor s texty o mýtech, legendách, trolech, čarodějnicích a jiné přírodní havěti.
Aktuální novinka představuje FINNTROLL v pozici, kdy se kapela musí dívat stále

vpřed, ale samozřejmě nezapomíná i na své hluboké kořeny. Nifelvind je nesporným důkazem, jak se dá dělat metal s folkem trochu jinak. Jak jsem už prozradil, nejedná se o moc veselé rytmy, na jaké jsou zvyklí fanoušci starší tvorby. Kytarové riffy trochu zostřily, staly se výraznějším prostředkem v hudbě samotné a trochu více než na rytmiku se soustředí na celkový dojem. Složitější party, méně přímočaré a tentokrát i trochu méně podpořeny klávesovými motivy. Klávesy jako takové dostávají sice méně prostoru než dříve, o to ale více dotvářejí atmosféru. Ponurou, lesně meditativní a místy až hrozivě teskní. To je nyní jejich úloha. Vokál je opět skřehotavě blackmetalově zabarven a tím FINNTROLL posouvá do odlišných vod, které jsou prostě poněkud tvrdší, než tomu bylo doposud.
Nicméně, jak už jsem také naznačil, pánové i přes všechny obměny sestavy nezapomínají na své počátky. Důkazem budiž veselejší intro Bloodmarsch (evokující desku Jakten Tid) a na něj navazující singlovka Solsagan. A právě tato skladba jasně dobře ukazuje onen vývoj, kdy se kromě úderně metalových kytar a tvrdě podchyceného vokálu dočkáme i klasicky vyřvávaných sborů podpořených banjem či harmonikou. Jinde jsou zas k navození atmosféry použity housle (Ett Norrskensdåd), zatímco třeba v Tiden Utan Tid je hodně cítit spolupráce mezi čistými doprovodnými klávesami a Trollhornovými hrátkami se samply (a dalšími prapodivnými zvuky), jež připomínají letmými záblesky starší tvorbu. Příjemným folkovým zklidněním je posléze akustická balada Galgasång, v níž Vreth dokazuje, že mu jde na výbornou nejen řvaní, ale i čistší zpěv.
Samozřejmě, nedílnou součástí kapely je i Katla (ten sice už oficiálně členem není, ale jako její část je prostě nepostradatelný). Svými švédskými texty přispívá nejen k tvrdosti, ale hlavně k nesmazatelnému poznávacímu znamení. Díky jeho hrátkám se slovy je právě třeba skladba Mot Skuggornas Värld

neskutečným zářezem. Na Nifelvind je však mnohem více příjemnějších pasáží a skladeb než ty, co jsem zde vyjmenoval. Ty musí posluchač odhalit sám vlastním podrobným poslechem. Je to skvělá mozaika skladeb, kdy si každá žije téměř svým životem, ale i tak tvoří dohromady pevný celek.
Přestože jsem veliký obdivovatel starých desek, s novou tvorbou jsem se dobře ztotožnil. FINNTROLL jsou kapelou, která rozhodnými kroky kráčí vpřed, aniž by popřela sama sebe. Ve své tvorbě hledá nové cestičky, které jsou sice trochu jiné, ale pořád velmi dobře poslouchatelné a nijak nepodbízivé. A právě díky těmto věcem jsou zcela jistě výrazným článkem severské folkmetalové scény.